Při srovnání dopravní infrastruktury, potravinové obslužnost a pokrytí vysokorychlostním internetem se rozvoj venkova nejvíce projevil v prvním aspektu. Kvůli postupnému mizení malých prodejen v obcích se naopak postupně zhoršuje jeho potravinová obslužnost. Podle odborníků by tomuto problému zamezila větší aktivita státu, volají po ní i v případě rozšiřování internetu. Limitem je vysoký počet jednotlivých obcí, rozvoj by tak v budoucnu mohlo ovlivnit jejich sloučení.

Stěžejním aspektem možného rozvoje venkova je jeho dobré spojení s dalšími obcemi a městy. Dopravní infrastrukturu tak považuje většina obcí za zásadní prvek existence a dalšího udržitelného rozvoje. „Jsou zde ovšem značné regionální rozdíly způsobené jak kvalitou komunikací, tak fungováním veřejné hromadné dopravy a takzvaných integrovaných dopravních systému a naopak. V řadě venkovských regionů je díky IDS velmi dobrá dopravní obslužnost a dostupnost, která, spolu s intenzivním nárůstem individuální automobilové dopravy, umožňují většině obyvatel nákup a dojížďku za službami i ve vzdálenějších lokalitách,“ uvedl regionalista Josef Kunc z Ekonomicko-správní fakulty Masarykovy univerzity. Ohroženy jsou tak podle něj spíše vybrané populační skupiny jako například lidé se zdravotním hendikepem, staří lidé či matky na mateřské dovolené.

Podle odborníků se přitom dopravní obslužnost venkova v posledních zhruba deseti letech výrazně zlepšila, celkově přitom udělala oproti období minulého režimu velký pokrok. „V posledních letech se otázka dopravní obslužnosti, vázaná do značné míry na dopravní infrastrukturu, skloňuje ve venkovských obcích stále častěji. Dopravní infrastruktura i dopravní obslužnost se dlouhodobě zlepšují, veřejná hromadná doprava a IDS zvyšují možnosti konektivity i u nejmenších obcí,“ doplnil Kunc.

Internetizace jako fenomén současnosti

Jedním ze současných témat rozvoje venkova je také pokrytí vysokorychlostním internetem. Určitou překážkou však může být skutečnost, že ne všechny obce mají stejné podmínky. „Mít kvalitní internetové pokrytí a být on-line znamená nejen možnost pracovat z domu, ale i nakoupit. Podle proklamací našich operátorů je pokryto území celé naší republiky. Kvalita signálu je však stále značně rozdílná, ve venkovském prostoru zvlášť,“ řekl Kunc.

Podle místopředsedy Svazu měst a obcí Pavla Drahovzala je ve srovnání s potravinovou a dopravní obslužností venkova rozvoj internetu nejméně rozvíjející se oblastí. „Ačkoliv byl přislíben a byly vyčleněny mnohamiliardové evropské dotační prostředky na rozvoj vysokorychlostního internetu zejména na venkově, nedošlo k tomu z důvodu nevypisování příslušných výzev od ministerstva průmyslu a obchodu,“ doplnila.

Ačkoliv je tedy tuzemský venkov internetem do značné míry pokrytý, otázkou do budoucna zůstává zejména efektivní digitalizace a zavedení vysokorychlostního internetu. To bude podle Kunce v optimistické variantě ještě nějaký rok trvat. Ideální by přitom byla realizace centrálního řešení pod záštitou státu, v současnosti se totiž jednotlivé obce snaží o takzvanou internetizaci zpravidla individuálně, a to v závislosti na vlastních možnostech.

Problém potravinové obslužnosti

Zatímco dopravní infrastruktura českého venkova se v posledních letech výrazně zlepšila a postupně dochází také k pokrytí internetem, opačný vývoj nastává u potravinové obslužnosti venkova. Experti se shodují, že tento aspekt se zhoršuje, podle Drahovzala tak zejména senioři či matky s dětmi na mateřské mají potraviny obtížněji dostupné. Počet prodejen na venkově totiž dlouhodobě klesá, podle dat společnosti Nielsen za poslední rok ubylo 18 procent prodejen s plochou do 400 m².

Podle Josefa Kunce je dlouhodobý pokles prodejen na venkově do jisté míry přirozenou selekcí. Odlišný důvod současného stavu pak vidí předseda obchodního Družstva CBA Roman Mazák. „Hlavní příčinou je dlouhodobá nečinnost státu, který šel na ruku zejména velkým zahraničním řetězcům při jejich vstupu na tuzemský trh. Je to s podivem, poněvadž tím trpěli čeští obchodníci, kteří zde odvádí daně, a spolu s nimi také venkov. Vlivem zavírání prodejen je tak situace v některých tuzemských obcích alarmující,“ uvedl.

Podle odborníků bude přitom právě zásah zvenčí nezbytný. „Obávám se, že v případě venkovského maloobchodu bude třeba uvážených zásahů ze strany státu, kraje, či samotné obce, jinak za pár let českému venkovu nepomůže ani lepší infrastruktura, nabídka práce či vysokorychlostní internet,“ uvedl Kunc. Podle Romana Mazáka pro vesnické prodejny existují tři možnosti řešení. „V prvé řadě je to podpora ze strany státu, ať už v podobě dotačních programů či větší regulace řetězců, která by venkovským prodejnám pomohla,“ řekl.

Druhou variantu podle něj představuje provozování prodejen samotnou obcí, i to však často znamená nutnost dotování takového provozu. „Třetí možností je pak větší propojení takzvaného tradičního trhu a vystupování pod jedním jménem pro větší konkurenceschopnost. Je však otázkou, proč se jiné obchodní sítě do tohoto nehrnou, i když jejich prodejen každoročně ubývá,“ doplnil Mazák.

Slučováním k většímu rozvoji

Již zmíněné menší zapojení státu je přitom podle odborníků jedním z limitů k rychlejšímu rozvoji venkova. „Brání mu například finanční možnosti dané lokality a nedostatečná administrativní a legislativní podpora ze strany státu, například zdlouhavá stavební řízení, komplikovanost veřejných zakázek, neochota některých státních institucí na projektech spolupracovat nebo poskytovat součinnost,“ řekl Drahovzal.

Významný limit představuje také roztříštěnost venkova. V Česku totiž existuje více než 6 200 obcí, přičemž více než 55 procent z nich má méně než 500 obyvatel. „To je, až asi na dvě výjimky, ojedinělá situace v rámci EU a průměrná velikost obce je nejmenší ze všech unijních států. Malé venkovské obce potom často nejsou schopny kvalitního výkonu samosprávy i přenesené státní správy, což se odráží v reálných objemech finančních příjmů a možnostech investic do důležitých oblastí životního prostředí a kvality života,“ doplnil Josef Kunc.

Do budoucna tak bude podle něj zřejmě nutné nalézt nenásilnou a demokratickou formu slučování obecních kompetencí, výkonu veřejné správy a přerozdělování finančních zdrojů v oblastech, které se mohou řešit společně. Zatím to však zejména kvůli obavám obcí o ztrátu samostatnosti není na pořadu dne.