Ceny pohonných hmot znovu začínají růst a jejich podíl na celkových provozních nákladech je čím dál vyšší. I před vypuknutím aféry Dieselgate nikdo soudný nespoléhal při výběru vozidel na oficiální údaje automobilek o průměrné spotřebě. Proč? A co s tím?

Metodiku měření spotřeby stanovuje evropská legislativa. Automobil je umístěn v laboratoři na zkušebním zařízení složeném z válců, na kterých zrychluje, zpomaluje a jede rovnoměrně v opakovaných cyklech podle předepsaných standardů. V Evropě se metodika nazývá NEDC (New European Driving Cycle) a dává prostor různým fíglům. V automobilu jsou například vypnuty všechny elektrické spotřebiče (světla, klimatizace, ventilace a další). Používají se „holé“ modely kvůli nízké hmotnosti, technici montují a přefukují pneumatiky s nízkým valivým odporem a zalepují spáry. Auta řídí vyškolení řidiči, nebo dokonce roboti. Také předepsaný styl jízdy se neshoduje s tím skutečným, zejména pak v městském cyklu. Vozidlo v jedné fázi cyklu zrychluje na 50 km/h celých 26 sekund.

A právě v zákonech, předpisech a normách samotných je problém, protože stanovují pro testy spotřeby podmínky mající k reálnému provozu na silnici nadmíru daleko.

Spotřeba u soudu

Výrobci aut za manipulace s čísly již v minulosti končili u soudu. Už v roce 2010 zaplatily firmy Hyundai a Kia, které chybně uvedly příliš nízkou spotřebu pohonných hmot u více než milionu vozů v USA, za urovnání žalob celkem 395 milionů dolarů, tedy bezmála deset miliard korun.

Také v Česku byl už rozdíl ve spotřebě souzen. Příbramský okresní soud přiznal a vyšší soud v roce 2011 potvrdil zákazníkovi slevu z kupní ceny 50 000 korun za to, že spotřeba vozu byla proti slibovaným hodnotám až o 1,4 l/100 km vyšší. Automobilky nyní preventivně uvádějí v cenících formulky typu „Uváděné hodnoty byly zjištěny podle pravidel a za podmínek stanovených právními či technickými předpisy pro určování provozních a technických údajů motorových vozidel.“

Obrana motoristů?

Soudit se s automobilkami za nerálné údaje o spotřebě či spoléhat na úspornou jízdu všech firemních řídičů není tím nejlepším způsobem, jak udržet náklady na PHM pod kontrolou. „Po loňském propadu cen ropy trh ožívá, takže udržet náklady na PHM letos bude těžší a podstatnější než v předchozím roce. Tankovací karty skýtají prostor pro výrazné úspory, ale jsou i takové, které vám každý litr prodraží až o 2 Kč. Zkontrolujte faktury za pohonné hmoty, zda na nich nemáte ‚servisní poplatek‘. Ten se pohybuje v řádu tisíců až desetitisíců korun, a v dnešní době ho již rozhodně není potřeba platit,“ konstatoval generální ředitel nákupní aliance Axigon Damir Durakovič, která sdružuje více než 10 000 členů z řad firem.

Další, na co byste si měli dát pozor, je skutečnost, že ceny u dálnic a frekventovaných sílnic bývají až o 7 Kč na litr vyšší než na čerpacích stanicích mimo hlavní trasy. Platí to přitom i pro čerpací stanice v rámci stejné sítě. Řešením je zajímat se o tankovací karty s takzvanou „plošnou cenou“. Tyto karty umožňují tankovat i u dálnic za stejnou cenu jako u běžných čerpacích stanic. Pumpaři je sice obvykle zpřístupňují jen velkým korporacím s horentní měsíční výtočí, ovšem vy je můžete získat, pokud se zapojíte do některé z nákupních aliancí, jako je například Axigon.