Využití tepla z odpadní vody

Zatímco spotřeba energie na vytápění budov díky stále lepším izolačním vlastnostem klesá, u ohřevu vody zůstává vysoká a v mnoha případech dále roste. Právě zde vidí příležitost česká společnost Akire, která vyvinula patentovanou technologii pro rekuperaci tepla z odpadní vody.

Princip je přitom poměrně jednoduchý. „Odpadní voda odcházející například ze sprchy, pračky nebo myčky má teplotu 30 až 60 stupňů. Rekuperační výměník toto teplo odebere a využije k předehřevu studené vody přicházející do objektu. Díky tomu tepelná čerpadla, kotle nebo výměníkové stanice ohřívají již vodu předehřátou, což v praxi znamená výraznou úsporu nákladů,“ popisuje Vladimír Brandt, jednatel společnosti Akire.

Samotné zařízení tvoří tepelně izolovaná dvouplášťová válcová nádoba z polypropylenu, která v základním provedení dosahuje výšky i vnějšího průměru jednoho metru. Systém funguje plně automaticky, bez elektrického pohonu i bez nároků na aktivní obsluhu.

„Technologie nachází uplatnění v rodinných a bytových domech i v komerčních a průmyslových objektech, například v hotelích, prádelnách, nemocnicích nebo wellness provozech,“ doplňuje Brandt. Vedle variant určených pro systémy s oddělenou šedou vodou nabízí firma také řešení, které umí pracovat s veškerou odpadní vodou a usnadňuje tak instalaci i ve stávajících budovách.

Konkrétní návratnost investice je vždy individuální a závisí na celé řadě faktorů, mimo jiné na typu objektu, intenzitě provozu, objemu odpadní vody nebo cenách energií. Podle dosavadních zkušeností se u rodinných domů může pohybovat přibližně mezi čtyřmi a pěti lety, u bytových domů s odděleným odpadem bývá zpravidla ještě kratší a v průmyslových podnicích jde při vhodných podmínkách i o několik měsíců.

Akire zároveň plánuje další růst v zahraničí — vedle ochrany zařízení na českém trhu firma podala patentové přihlášky také v Německu, Polsku, Itálii, na Slovensku, v Rakousku a v USA, kam chce se svou technologií expandovat.

Stavba přímo z tiskárny

Mezi české firmy, které přinášejí do stavebnictví inovativní postupy, patří také Coral Construction Technologies, která se specializuje na automatizaci výstavby pomocí 3D tisku betonu. Cílem technologie je převést část prací při hrubé stavbě z klasické manuální realizace do digitálně řízeného a robotizovaného procesu.

Princip řešení stojí na patentované tiskové hlavě, která na rozdíl od řady běžných systémů nepracuje se suchou směsí, ale s běžným transportbetonem. V tiskové hlavě se beton během tisku kombinuje s přísadami, které řídí jeho tuhnutí, takže materiál lze ukládat po vrstvách bez nutnosti klasického bednění. 

Výsledkem je rychlejší výstavba, menší množství odpadu a také možnost vytvářet konstrukce a tvary, které by byly při tradičním postupu technologicky nebo ekonomicky podstatně složitější. Technologie je přitom navržena jak pro tisk přímo na stavbě, tak pro prefabrikaci dílů v řízeném prostředí výrobní haly a jejich následnou montáž na místě.

„Naše řešení 3D tisku betonu je natolik unikátní, že – jak nám potvrdili na mezinárodních výstavách – nemáme konkurenci v celosvětovém měřítku,“ nastiňuje Tomáš Vránek, generální ředitel Coral Construction Technologies.

Praktické využití už technologie ukazuje i na konkrétních realizacích. V Neratovicích má systém zajistit výstavbu téměř 23 metrů vysoké věže kostela Nejsvětější Trojice, jejíž originální tvar by při klasickém postupu znamenal měsíce práce navíc. Ve slovenské Žilině se pak danou metodou staví první 3D tištěná automyčka v zemi. 

Beton ze stavební suti

Výrazné jméno si již v oblasti stavebnictví vydobyla také česká společnost ERC-TECH, která přišla s patentovaným postupem výroby betonu z recyklované stavební suti. Její řešení umožňuje vyrábět beton s využitím až 100 procent recyklovaného kameniva, a to bez potřeby přírodního písku či jiné těžené složky. 

„Produkty vyrobené podle našeho patentovaného technologického know-how se po ukončení své životnosti opět použijí pro stavební průmysl. Je tak zaručený nekonečný životní materiálový cyklus,“ uvádí Pavel Gorecký, výkonný ředitel společnosti ERC-TECH.

Princip technologie stojí na zpracování stavebně-demoličního odpadu, například recyklátu z betonu, cihel, dlažeb, keramiky, sanitárních výrobků nebo střešních tašek, který se v přesně definovaném postupu využívá při výrobě čerstvého betonu. Díky patentovanému know-how a použití speciálních přísad lze přitom dosahovat vlastností srovnatelných s tradičně vyráběnými betonovými směsmi. 

Výroba výsledných produktů navíc vyžaduje až o 30 procent méně cementu a v některých případech tak dokáže snížit výrobní náklady zhruba o 15 až 30 procent. Technologie už přitom dávno nepředstavuje jen vývojový koncept. Ve spolupráci se společností Skanska se pod označením Rebetong již řadu let používá i na reálných stavbách.

Kromě klasických radiátorů se lze v novostavbách, rekonstruovaných domácnostech či firmách stále častěji setkat s jejich alternativou v podobě konvektorů. Zásadní odlišnost obou variant spočívá především ve způsobu, jakým předávají teplo do místnosti. Klasické radiátory ohřívají prostor kombinací sálání a přirozeného proudění vzduchu. Část tepla vyzařují přímo ze svého povrchu na okolní stěny, nábytek i osoby v místnosti, což vytváří příjemný a rovnoměrný pocit tepla.

Konvektory naopak fungují na principu proudění vzduchu, takzvané konvekce. „Studený vzduch je při ní nasáván spodní částí zařízení, uvnitř se ohřeje ve výměníku a poté stoupá zpět do místnosti. Teplo se tak šíří především pomocí cirkulujícího vzduchu,“ vysvětluje Pavlína Trajtělová, produktová specialistka společnosti KORADO.

Konvektor: Rychlý náběh a souhra s nízkoteplotními zdroji

Konvektory se dobře uplatní zejména tam, kde je vyžadována rychlá reakce na změnu teploty. Díky menšímu objemu vody se totiž velmi rychle zahřejí a dokážou téměř okamžitě začít předávat teplo do místnosti. Jejich další významnou předností je dobrá spolupráce s nízkoteplotními zdroji tepla, jakými jsou například tepelná čerpadla, solární systémy nebo moderní kondenzační kotle. Některé modely mohou být navíc vybaveny ventilátorem, který zvyšuje proudění vzduchu, a tím i výkon zařízení při nižších teplotách otopné vody.

Své uplatnění nacházejí také v moderních interiérech s velkými prosklenými plochami, například u francouzských oken nebo v podkrovních místnostech. Díky proudění teplého vzduchu umí vytvořit tepelnou bariéru u chladnějších ploch a pomáhají tak udržet v místnosti příjemnou teplotu.

Praktickou výhodou je i variabilita instalace. „Konvektory mohou být zabudované do podlahy, umístěné na stěně nebo například řešené jako lavicové otopné těleso. Díky tomu se dají dobře přizpůsobit různým typům prostor od rodinných domů až po kanceláře nebo veřejné budovy,“ doplňuje zástupkyně společnosti KORADO.

Radiátor: Rovnoměrné teplo a osvědčený provoz

Klasické radiátory dávají naopak smysl tam, kde je cílem stabilní a rovnoměrná tepelná pohoda. Dobře se hodí do běžných obytných místností, jako jsou obývací pokoje, ložnice nebo dětské pokoje, kde lidé tráví delší čas. Výhodou běžných radiátorů je jednoduchost, dlouhá životnost a univerzálnost použití. Jsou vhodné pro většinu běžných otopných soustav a dobře fungují jak ve starších domech, tak v moderních stavbách.

Díky široké nabídce rozměrů a designových variant je navíc možné je snadno přizpůsobit konkrétnímu prostoru i požadavkům na vzhled interiéru. Oproti konvektorům, které mohou přispívat k výraznějšímu víření prachu v interiéru, jsou radiátory vhodnější variantou vytápění v domácnostech, kde bydlí astmatici či silní alergici.

Co vše v praxi zvážit?

Při rozhodování mezi radiátorem a konvektorem je tedy v první řadě důležité si ujasnit, co člověk od vytápění očekává. Pokud preferuje sálavé teplo, klasické a osvědčené řešení a ocení i možnost se za chladných zimních dnů příjemně ohřát přímo u otopného tělesa, bude pro něj zpravidla vhodnější klasický radiátor.

Jestliže naopak vyžaduje rychlou reakci na změnu teploty, řešení vhodné k velkým proskleným plochám, dobrou kompatibilitu s nízkoteplotními zdroji nebo hledá výrazný designový prvek do moderního interiéru, může dávat větší smysl konvektor. „Dosud nezmíněnou výhodou konvektorů je, že některé typy kromě vytápění umožňují také dochlazování interiéru v horkých měsících. Toho lze dosáhnout například v kombinaci s tepelným čerpadlem v reverzním chodu, což z konvektorů činí zajímavou volbu pro současné novostavby i moderní kancelářské prostory,“ uzavírá Pavlína Trajtělová.

Povolování staveb v Česku dlouhodobě komplikuje proměnlivá legislativa, složitý systém i množství institucí, které do procesu vstupují. Výsledkem bývají průtahy, nejistota a obtížně předvídatelné podmínky pro investory i další aktéry v oboru. Právě na tyto problémy chce reagovat nová platforma Základy budoucnosti.

Jejím smyslem je vytvořit pod Regionální hospodářskou komorou Brno (RHKB) odborné zázemí pro věcnou debatu o tématech, která se dotýkají investorů, projektantů, architektů, stavebních firem, samospráv i státní správy. Ambicí je podporovat kvalitní a předvídatelné prostředí pro povolování staveb a vracet větší pozornost také kvalitě řemesla i dlouhodobé hodnotě staveb.

„Stavebnictví dnes často neřeší, jak stavět kvalitně a efektivně, ale především to, jak stavbu vůbec povolit. Právě v tom vidíme jeden z hlavních problémů současného prostředí, na který chceme upozornit. Základy budoucnosti mají být otevřenou a apolitickou platformou pro odbornou diskusi, sdílení zkušeností a hledání řešení, která povedou k větší srozumitelnosti, předvídatelnosti a kvalitě v celém procesu,“ vysvětluje Josef Pirochta, spoluzakladatel projektu a odborník na řízení stavebních a developerských projektů.

Platforma chce své cíle naplňovat prostřednictvím odborných seminářů, kulatých stolů, případových studií i tematických setkání nad konkrétními problémy ve stavebnictví. Právě důraz na věcnou debatu a spolupráci napříč oborem byl jedním z důvodů, proč projekt získal podporu RHKB. 

„RHKB dlouhodobě podporuje iniciativy, které mají reálný přínos pro rozvoj podnikatelského prostředí i regionu jako celku. Máme celou řadu aplikačních nástrojů pro high-tech obory v ‚době 4.0‘, mimo jiné i různé klastry a platformy. A projekt Základy budoucnosti vnímáme rovněž jako smysluplnou platformu pro odbornou spolupráci, sdílení zkušeností a hledání konkrétních řešení v oblasti stavebnictví,“ doplňuje Čeněk Absolon, ředitel RHKB.

Projekt se chce zaměřit také na to, aby bylo stavebnictví vnímáno jako moderní, inovativní a společensky významný obor, který má co nabídnout i mladým lidem. Počítá proto se spoluprací se studenty a zástupci univerzit.

Po 359 dnech práce prorazil razicí štít TBM „Kinga“ na druhou stranu a dokončil tak ražbu evakuační štoly 3,8 kilometru dlouhého železničního tunelu mezi obcemi Męcina a Mordarka v Malopolsku. Stavba je součástí modernizace úseku Limanowa–Klęczany, který náleží do programu „Podłęże–Piekiełko“ – aktuálně největšího železničního projektu v Polsku.

„Úspěšný průraz evakuační štoly znamená dokončení jedné z nejnáročnějších etap této investice. Projekt si vyžádal nejen odpovídající technologické zázemí a dovoz specializovaných strojů, ale také špičkovou realizační expertizu. Od samého počátku pro nás měl tento projekt mimořádný význam, a to nejen kvůli rozsahu technických výzev, ale i pro svou strategickou roli v rozvoji moderní železniční infrastruktury v Polsku,“ popisuje Artur Popko, prezident představenstva Budimex SA.

Podle Macieje Oleka, člena představenstva Budimex SA a provozního ředitele pro železniční, energetickou a průmyslovou výstavbu, rozsah dané etapy ilustrují nejlépe samotná čísla. „‚Kinga‘ na tomto úkolu pracovala 359 dní, z toho 311 dní připadlo přímo na ražbu. Během této doby jsme osadili 3 090 prstenců a průměrné tempo prací činilo přibližně 11 metrů denně včetně prostojů a zhruba 12 metrů bez přerušení. Samotný průraz patřil k nejnáročnějším momentům celého procesu, protože vyžadoval velmi přesnou přípravu demontážní komory, kontrolu razicí hlavy i bezpečný průchod závěrečnou portálovou stěnou,“ vysvětluje.

Pod obcí Pisarzowa, která leží mezi Męcinou a Mordarkou, pracuje zároveň s „Kingou“ i druhý razicí štít – „Jadwiga“. Ten je zodpovědný za ražbu hlavního tunelu budoucí trasy a na jeho cestě mu zbývá ještě překonat vzdálenost 672 metrů. Postupuje přitom rekordním tempem. Za jeden den dokázal již urazit i 46 metrů. 

Zmíněný úsek Limanowa–Klęczany, který Budimex realizuje v konsorciu se společností Gülermak, zahrnuje kromě vybudování tunelu rovněž modernizaci a elektrifikaci více než 12,5 km železničních tratí a výstavbu 10 viaduktů a 12 mostů.

Železniční zakázky v Polsku i zahraničí

Budimex hraje v realizaci strategického projektu „Podłęże–Piekiełko“ významnou roli a stojí za několika důležitými částmi této investice. Vedle úseku Limanowa–Klęczany se společnost podílela i na modernizaci tratě mezi Chabówkou a Rabkou Zaryte. V konsorciu se společností Gülermak rovněž provádí práce na úseku mezi Szczyrzycem a Tymbarkem. V letošním březnu pak Budimex podepsal smlouvu na výstavbu tratě mezi Podłęże –  Gdów a Podłęże – Podłęże Balachówka v hodnotě téměř 15 miliard korun.

V loňském roce Budimex dokončil také modernizaci varšavského nádraží Warszawa Zachodnia. K dalším významným železničním projektům společnosti patří rozsáhlé práce v železničním uzlu přístavu Gdyně, modernizace uzlu Czechowice-Dziedzice či modernizace trati Varšava–Lublin. Firma se současně podílí i na projektech spojených s výstavbou vysokorychlostní železnice v rámci projektu Rail Baltica.

Na svou první železniční zakázku v České republice Budimex zatím čeká. Aktuálně zde ale realizuje úsek dálnice D35 mezi Džbánovem a Litomyšlí a rovněž stavbu suché protipovodňové nádrže u Kutřína na Chrudimsku. „Českou republiku vnímáme jako trh s významným dlouhodobým potenciálem a chceme zde postupně posilovat naši pozici. Naší ambicí je etablovat se jako spolehlivý partner pro realizaci velkých i menších infrastrukturních projektů, uzavírá Krzysztof Sokołowski, ředitel společnosti Budimex v České republice a na Slovensku.

Vše vyndejte a začněte od nuly

Základním pravidlem jarní očisty šatníku je vytáhnout ze skříně opravdu všechno. Jen tak získáte plný přehled o tom, co skutečně vlastníte. Tímto principem se mimo jiné řídí také guru úklidu, japonská ikona Marie Kondo. Možná budete překvapeni, jaké množství věcí jste během chladných měsíců nahromadili, kolik z nich ani jednou nevzali na sebe, že máte ve skříni stále ještě těhotenské kalhoty, v šuplíku ponožky s dírou nebo jaká trička se to krčí úplně vzadu. Oblečení následně rozdělte do několika hromádek na oděvy, které nosíte a nosit plánujete i nadále, na ty, jež nenosíte, a ty, které jsou již k dalšímu nošení nepoužitelné.

Kousky, které jste na sobě neměli ani jednou za celý rok, si zaslouží zvláštní pozornost. Sedí vám ještě? Cítíte se v nich dobře? Protože to, že jste si je za uplynulých dvanáct měsíců ani jednou neoblékli, má nějaký důvod. Řada přístupů k minimalizování věcí v domácnosti radí tyto věci poslat dál. Pokud vám v šatníku zůstanou pouze kousky, které máte rádi, cítíte se v nich sami sebou a dělají vám radost, bude to naprosto ideální. Pěkné věci, které nosit nechcete, můžete s klidným srdcem prodat nebo věnovat, a dopřát jim tak další život. Ty zničené pak vyhoďte.

Kontrola jarního šatníku

Po vytřízení a kontrole přichází důležitá fáze – organizace. Oblečení si uspořádejte tak, aby bylo přehledné a snadno dostupné. Ideální je řadit ho podle typu, užití nebo barev, což vám velmi usnadní každodenní kombinování outfitů. Do popředí, aby bylo snadno dostupné, si zařaďte oblečení, které budete v průběhu teplejšího období roku nosit. Zkontrolujte knoflíky, zipy, švy i případné skvrny. Drobná oprava nebo vyčištění zabere pár minut, ale může zachránit oblíbený kus oblečení na další sezonu. Zkuste také zvážit vytvoření kapsulového šatníku, který obsahuje menší množství kusů oblečení, zato spolu vesměs všechny dobře ladí a umožňují tak vytvořit celý zástup outfitů. Ráno pak nebudete ztrácet čas rozhodováním, co si vzít na sebe. Jarní očista šatníku není jen úklidem, ale i krokem k promyšlenému a efektivnímu každodennímu fungování.

Nezapomeňte na doplňky

Jarní restart se netýká pouze oblečení, ale také doplňků. Pro šperky je zimní období náročnější, než by se mohlo zdát. Častý kontakt s potem, vrstvením oblečení, kosmetikou nebo parfémem může ovlivnit jejich povrch i lesk. Navíc se šperky často třou o látky, zachytávají se o svetry nebo přicházejí do kontaktu s vlhkostí. Proto je jaro ideálním momentem dopřát jim důkladnou kontrolu a potřebný restart. „U šperků na jaře zkontrolujte zapínání, povrch i případné usazeniny. Šperky jemně očistěte, ideálně měkkým hadříkem a vlažnou mýdlovou vodou, a důkladně osušte. Pravidelná péče pomáhá předejít poškození a prodlužuje životnost,“ radí Dominika Šťovíčková, spoluzakladatelka české šperkařské značky USHI, která se specializuje na výrobu originálních stříbrných šperků bez obsahu niklu. Jaro zároveň nabízí skvělou příležitost projít si šperkovnici. Které kousky nosíte pravidelně a které jen leží ladem? Možná vám některý šperk zapadl do záhybu nebo naprosto upadl v zapomnění? Úklid a organizace šperkovnice může pomoci perfektně doplnit váš jarní styl.

Zimní oblečení ukládejte s péčí a rozmyslem

Než zimní kabáty, svetry nebo šály uložíte k letnímu odpočinku, věnujte jim základní péči, již si po několika měsících intenzivního nošení určitě zaslouží. Oblečení by mělo být vždy čisté, beze skvrn, děravých míst, upadnutých knoflíků nebo propocení. Svetry ukládejte spíše složené v šuplíku než pověšené na ramínkách, kde by se mohly snadno vytahat. Čisté kabáty uložte do prodyšných obalů, které je ochrání před prachem. Vyhněte se plastovým pytlům, které mohou zadržovat vlhkost. Přidat můžete ochranu proti molům – ideálně přírodní, například levanduli nebo cedrové dřevo. Správné skladování výrazně prodlouží životnost oblečení a současně vám velmi ušetří práci na podzim.

„Pachatelé přelezli plot,“ uvedl premiér po incidentu, který odhalil zásadní slabinu tradičních bezpečnostních systémů. Ty sice dokážou chránit perimetr, ale jakmile je narušen, ztrácejí přehled o dění uvnitř areálu.

Právě tato mezera se podle odborníků ukázala jako kritická. Klasické technologie, mezi které patří kamery, infrazávory nebo plotová čidla, nedokážou přesně určit, kde se narušitel pohybuje, kolik jich je, ani jakým směrem se pohybují.

Sledování každého metru prostoru

Systém Coda Spatial od společnosti Octave, distribuovaný v České republice firmou WPA Secure, přináší zásadně odlišný přístup. Místo ochrany hranice sleduje celý objem areálu v reálném čase.

Lidarové senzory vytvářejí dvacetkrát za sekundu přesné 3D mračno bodů s přesností až 2 cm a celý systém je schopen dělat až desítky milionů měření během jediné vteřiny. Operátor tak okamžitě vidí nejen narušení, ale i přesnou polohu, trajektorii a chování každého objektu v prostoru. Součástí systému je také AI klasifikace, která rozlišuje člověka, vozidlo, zvíře nebo vegetaci, a výrazně tak omezuje falešné poplachy. Kamery se navíc automaticky natáčejí na sledovaný cíl bez zásahu obsluhy.

„Události v Pardubicích jsou tragickým, ale bohužel předvídatelným výsledkem spoléhání se na technologie minulého století. Plot byl přelezen během několika vteřin a nikdo nedokázal zareagovat včas. Klasická ochrana perimetru bohužel nestačí. Jakmile útočník překoná plot, stává se pro ni neviditelným. Coda Spatial pracuje jinak. Sleduje celý objem areálu v reálném čase, s přesností 2 cm, AI klasifikací a automatickým navedením kamer na každý pohybující se cíl. Tato technologie existuje, je dostupná v České republice a jsme připraveni ji nasadit okamžitě,“ říká Martin Vojtek, Executive Manager, Coda Spatial, Octave.

Digitální dvojče pro okamžité rozhodování

Klíčovým prvkem systému je digitální dvojče areálu, tedy přesná 3D replika prostředí, ve které operátor okamžitě chápe situaci bez nutnosti sledovat desítky kamerových záběrů. Systém funguje nepřetržitě a nezávisle na světelných podmínkách nebo počasí, což umožňuje spolehlivý monitoring ve dne i v noci.

Na aktuální bezpečnostní situaci reaguje také přenosné řešení MIND od WPA Secure. Jde o kompletní bezpečnostní systém integrovaný do jediného odolného kufru, který obsahuje lidar, kamery, server, baterii i komunikační modul. Systém je plně funkční do tří minut od vybalení a umožňuje okamžité nasazení bez nutnosti instalace nebo stavebních úprav.

WPA Secure nabízí technologii také formou služby (Security as a Service), která eliminuje potřebu vstupní investice. Firmy tak mohou okamžitě zvýšit úroveň zabezpečení a zároveň snížit provozní náklady. Automatizovaný monitoring navíc dokáže nahradit část práce fyzické ostrahy a zajistit nepřetržité pokrytí i rozsáhlých areálů.

Technologie prověřená po celém světě

Systém Coda Spatial byl v posledních letech nasazen při ochraně elektráren, věznic, železniční infrastruktury nebo diplomatických objektů. Platforma podporuje široké spektrum senzorů včetně lidarů a radarů a patří mezi nejpřesnější řešení svého druhu.

Za technologickým řešením stojí společnost WPA Secure, která vychází z dlouholetých zkušeností mateřské firmy WorkPress Aviation v leteckém průmyslu.

„V leteckém průmyslu, kde působíme téměř dvacet let, se chybovost nepřipouští. Tuto kulturu preciznosti a nulové tolerance k selhání přinášíme přímo do oblasti fyzické bezpečnosti, tedy do odvětví, které nutně potřebuje modernizovat, aby obstálo v boji s dnešními hrozbami. Coda Spatial není jen produkt. Je to platforma budovaná se stejnou inženýrskou zodpovědností, jakou vyžaduje letecký průmysl,“ doplňuje Jiří Heckel, majitel společnosti WPA Secure.

Název není náhodný, látka připomíná bělavou kaši

Včelí mateří kašička je látka, kterou produkují mladé včelí dělnice (obvykle jsou staré šest až čtrnáct dní) ve svých hltanových žlázách. Včela přijme pylové zrnko, z něhož její organismus vytvoří výživnou směs. Ta se pak ve žlázách postupně mění v hustý bělavý sekret s lehkým nádechem dožluta, tedy včelí mateří kašičku. Ačkoli vzniká v úlu, do medové chuti má daleko. Je spíše hořko-kyselá, téměř až kořeněná. Pro včely má tento přírodní poklad zásadní význam, slouží totiž jako potrava pro larvy a zejména pak pro samotnou včelí královnu. Právě díky mateří kašičce může královna dorůst až dvojnásobné velikosti běžné včely a dožít se výrazně delšího věku. Pro představu, běžná včela žije několik týdnů, maximálně pak měsíců, včelí královna může žít až pět let. Mateří kašička je totiž mimořádně bohatá na biologicky aktivní látky, hlavně bílkoviny, aminokyseliny, vitaminy skupiny B, hormony, lipidy, flavonoidy a polyfenoly nebo také minerály.

Získat mateří kašičku není úplně snadné. Včely ji ukládají do speciálních matečníků – buněk, z nichž se vyvíjí budoucí královna. Odtud ji následně včelaři velmi opatrně odebírají malou dřevěnou lopatkou nebo odsavačem. Sběr je tedy poměrně náročný a vyžaduje zkušenosti i citlivý přístup ke včelstvu. Pro představu, z jednoho úlu lze získat jen velmi malé množství této látky, často pouze několik gramů. Nejen proto patří mateří kašička mezi nejvzácnější produkty včelí říše.

Kašičky si cenili už ve starověku

Přestože povědomí o ní je mezi lidmi poměrně nízké, není využívání včelí mateří kašičky žádnou novinkou. Jejích účinků si vysoce cenili již ve starověkém Egyptě či Římě, kde ji využívali jak pro medicínské účely, tak pro ty kosmetické. V 18. století ji francouzský přírodovědec René Antoine Ferchault de Réamur popsal jako velmi výživnou látku, v 50. letech 20. století byla údajně dokonce doporučena papeži Piusi XII. při jeho rekonvalescenci. Pozornost vědců si získává i dnes, což dokazuje řada odborných studií, které se věnují širokému spektru jejích účinků. Například ta z roku 2024 uvádí, že včelí mateří kašička může přispívat k ochraně buněk, podpoře zdraví reprodukčního systému, jater a ledvin či zlepšení hojení ran. V souvislosti s kašičkou se také často skloňují blahodárné účinky na nespavost, astma nebo třeba ekzémy.

Významně pomáhá ženám v klimakteriu

Velmi zajímavá je role mateří kašičky ve vztahu k ženskému organismu. Zjistilo se totiž, že její užívání může přispívat k lepší hormonální rovnováze, celkové vitalitě i lepšímu zvládání únavy. „Včelí mateří kašička obsahuje řadu biologicky aktivních látek, které mohou pozitivně působit na hormonální systém. To ocení především ženy, které se nacházejí v období klimakteria a čelí jeho nepříjemným symptomům,“ potvrzuje renomovaný sexuolog a gynekolog MUDr. Pavel Turčan, Ph.D., který mimo jiné působí na pozici odborného ženského lékaře a sexuologa v poradně společnosti Vegall Pharma. Mateří kašička dnes proto bývá součástí kvalitních přírodních preparátů pro ženy v období klimakteria, například Sarapis Plus. Ten její blahodárné účinky kombinuje se zinkem, biotinem, vitaminem K2 nebo třeba výtažkem ze šalvěje. „Kašička může pomoci zklidnit hormonální hladiny, šalvěj přispívá k omezení pocení a biotin podporuje normální činnost nervové soustavy. Další výhodou je, že Sarapis mohou užívat i ženy, u nichž ze zdravotních důvodů není možné aplikovat hormonální terapii,“ doplňuje MUDr. Pavel Turčan.

Mateří kašička je citlivá, je vhodné ji zpracovat

Mateří kašička je velmi citlivá látka, které neprospívá sluneční světlo, teplo, kyslík či kov. V čisté podobě se obvykle skladuje v chladu, ideálně při teplotě kolem 0 až 5 stupňů, bez přístupu světla a vzduchu, které by ji mohly poškodit. Z tohoto důvodu se mateří kašička po opatrném sběru často stabilizuje a zpracovává. Můžeme se tak setkat s její lyofilizovanou podobou, jindy se přimíchává do medu. Problémem však může být trvanlivost, je doporučeno spotřebovat ji co nejdříve. Specifický je také způsob konzumace kašičky v této podobě: nemá se zapíjet ani polykat, ale nechat rozpustit pod jazykem, ideálně nalačno. Jelikož tento způsob nevyhovuje každému, jsou oblíbenou perorální formou kapsle nebo tablety. V nich bývá kombinována s dalšími vhodnými látkami, aby ji organismus mohl využít na maximum. Pokud chcete kašičku užívat zevně, je k dispozici nejčastěji v podobě mastí nebo krémů.

V roce 2025 vyprodukovaly české solární elektrárny celkem 4,7 TWh elektřiny. Podstatnou roli v rámci dané výroby zastávají velké solární parky. Těch s výkonem nad 5 MW se v Česku aktuálně nachází přibližně 50 a největší část z nich vznikla v době prvního solárního boomu v letech 2009 až 2010.

Optikou instalované kapacity je největší českou fotovoltaickou elektrárnou FVE Ralsko, kterou provozuje Skupina ČEZ. Má výkon 55,8 MW a zaujímá plochu 29 hektarů. Z pohledu rozlohy ji však předčí FVE Vepřek, která zabírá území velké 82,5 hektaru, což odpovídá přibližně 116 fotbalovým hřištím. „Přesnou představu o rozloze tuzemských fotovoltaických elektráren si člověk udělá pohledem z ptačí perspektivy, tedy nejjednodušeji využitím leteckých map,“ popisuje Drahomíra Zedníčková, výkonná ředitelka společnosti TopGis.

Podklad pro výběr lokalit

Kromě posouzení rozlohy solárních parků je pomocí srovnání různých řad leteckých snímků možné rovněž pozorovat, jak vypadala daná krajina před stavbou elektrárny, nebo kterak se fotovoltaika v čase postupně rozšiřovala. „Aktuální a zároveň nejdetailnější letecké snímky Česka najdou uživatelé na webu Chytremapy.cz. Kromě nich se zde nachází i dalších osm starších kompletních sad leteckých map, včetně historické z padesátých let,“ doplňuje zástupkyně společnosti TopGis, která prostřednictvím vlastních letadel Česko pravidelně snímkuje.

Detailní fotky z leteckého snímkování jsou zároveň základem pro tvorbu plošného digitálního modelu povrchu, který nachází praktické uplatnění právě v rámci dalšího rozvoje fotovoltaiky. „Prostřednictvím softwarových výpočtů lze nad modelem povrchu ČR vytvořit takzvanou mapu oslunění. Ta přehledně ukazuje, kolik slunečního svitu za rok dopadá na konkrétní vybranou plochu a zda je tedy potenciálně vhodná pro umístění fotovoltaiky,“ popisuje Drahomíra Zedníčková.

Analýzu tohoto typu je možné provést v půlhodinových intervalech pro 365 dní v roce. Výpočty přitom zohledňují také stínění okolní zástavbou i vegetací, takže je možné posuzovat vliv budov či stromů v různých denních hodinách i ročních obdobích. Nejčastěji si ji pořizují města nebo firmy vlastnící velké výrobní či skladovací areály. V roce 2024 si však kompletní analýzu oslunění celého svého území nechal zpracovat i Moravskoslezský kraj.

Letecké snímky vybraných českých fotovoltaických elektráren jsou Vám plně k dispozici prostřednictvím tohoto odkazu.

Web Chytremapy.cz je dostupný na tomto odkazu.

Šperk jako osobní talisman

Minimalismus dnes proniká i do šperkovnic. Zatímco ještě před pár lety lidé často střídali desítky doplňků podle aktuální módy, dnes mnozí raději volí cestu jednoho či jen několika málo nadčasových kousků, které mohou unosit dlouhodobě. Šperk tak přestává být pouhou dekorací a stává se osobním symbolem, malým talismanem, který člověka provází důležitými okamžiky v životě. Může se jednat o dárek od blízkého člověka, připomínku významného životního milníku nebo prostě kousek, jenž dokonale vystihuje osobnost svého nositele. „V souvislosti s tím lidé také více přemýšlejí nad materiálem, kvalitou i původem šperku. Právě nadčasovost a poctivé řemeslné zpracování totiž rozhodují o tom, zda se z doplňku stane dlouhodobý společník,“ říká Dominika Šťovíčková, spoluzakladatelka české šperkařské značky USHI, která se specializuje na výrobu originálních stříbrných šperků bez obsahu niklu.

Inspirace z Japonska? Krása v nedokonalosti

Zajímavou inspirací může být japonská filozofie zvaná kintsugi. Ta vznikla již před dlouhými staletími při opravování rozbité keramiky, kdy se praskliny slepují speciálním lakem smíchaným se zlatým prachem. Místo snahy poškození skrýt se tak naopak zvýrazňuje a stává se součástí příběhu předmětu. Myšlenka je prostá: věci nemusejí být dokonalé, aby byly krásné. S podobným principem se postupně setkáváme napříč mnoha oblastmi života, šperky nevyjímaje. Drobné škrábance, lehkou patinu nebo mírnou změnu odstínu totiž lidé mnohdy nevnímají jako známku znehodnocení, ale důkaz toho, že šperk je opravdu milován, nošen a stal se každodenní nezbytnou součástí našeho života.

Nadčasovost místo rychlých trendů

Filozofie slow living staví na jednoduché myšlence: mít méně věcí, ale o to kvalitnějších. A to se promítá i do oblasti šperků. Namísto neustálého sledování módních trendů lidé častěji volí jednoduché a nadčasové designy, které nepodléhají sezónním výkyvům. V praxi to znamená vybírat doplňky, které vydrží roky a neztratí svou hodnotu po jedné sezóně. Minimalistické náušnice, jemné řetízky nebo drobné prsteny lze navíc snadno kombinovat s různými outfity, od toho pracovního až po slavnostní večerní look. Lidé mnohdy raději investují do jednoho kvalitního kousku od ověřeného výrobce než do hrsti levné bižuterie. Důležitou roli hraje i původ výrobku. Přednost mají lokální značky a poctivá řemeslná výroba. „Mnoho lidí dnes raději sáhne po kvalitním šperku od českého výrobce, který dobře zná i materiál, než po levných doplňcích bez jasného původu a z neznámých slitin,“ potvrzuje Dominika Šťovíčková. Z pohledu slow living tak nejde jen o estetiku, ale také o udržitelnější a uvědomělejší přístup k nákupu.

Česko je reprohubem. Cizinci oceňují profesionalitu i cenovou politiku

Česká republika je často označována jako „reprohub“, tedy významné centrum v oblasti asistované reprodukce a reprodukční turistiky. Nyní to potvrzují také nejnovější statistiky ÚZIS, podle kterých bezmála 85 % příjemkyň darovaných vajíček představují ženy z ciziny. Zájem zahraničních párů o IVF léčbu v Česku podle odborníků roste dlouhodobě. „Jako výrazný jsme tento trend začali pociťovat kolem roku 2010, kdy se v Evropě naplno rozšířila přeshraniční reprodukční péče. Hlavním důvodem je informační dostupnost, rozvoj specializovaných mezinárodních programů, kratší čekací doby i rozdíly v legislativě jednotlivých zemí. Česko je navíc známé vysokou odborností reprodukčních specialistů,“ říká Ing. et. Mgr. Tereza Agáta Jičínská, provozní ředitelka kliniky REPROMEDA.

V neposlední řadě podle ní hraje roli i poměr ceny a kvality. „Česká republika je v mezinárodním srovnání vnímána jako země s vysokou odbornou úrovní, moderním laboratorním zázemím, ale zároveň s relativně dostupnými náklady na léčbu,“ objasňuje.

Češky tvoří malý podíl příjemkyň vajíček. Důvodem je vysoká úroveň reprodukční medicíny

Česko se podle Jičínské řadí mezi hlavní destinace zejména pro léčbu s darovanými vajíčky. Důvodů je hned několik. Významným faktorem je například legislativa a pravidla v domovských zemích. V některých státech je totiž léčba s darovanými vajíčky výrazně omezená, špatně dostupná nebo spojená s dlouhými čekacími dobami. Oproti tomu je český systém anonymního dárcovství, jasně daných pravidel a věkového limitu do 49 let pro pacienty srozumitelný a předvídatelný.

Páry také oceňují vysokou českou úroveň genetických vyšetření, která jsou s IVF léčbou úzce spojena. „Moderní genetické testy umožňují přesnější diagnostiku, výběr embryí s vyšším implantačním potenciálem a celkově vyšší bezpečnost i efektivitu léčby. To jsou pro mnoho párů klíčové faktory při volbě země a konkrétního reprodukčního centra,“ objasňuje provozní ředitelka kliniky. Významnou roli hraje i psychologický rozměr léčby. Pro mnoho párů ze zahraničí představuje cesta do cizí země nejen medicínské, ale i emočně náročné rozhodnutí. Důležitá je tedy rovněž jazyková podpora, srozumitelná komunikace a stabilní kontaktní osoba po celou dobu léčby.

A proč Češky tvoří mezi příjemkyněmi darovaných vajíček tak malý podíl? Důvod je překvapivě pozitivní. „Díky vysoké úrovni reprodukční medicíny, příznivé legislativě a úhradám léčby ze zdravotního pojištění se většině párů daří dosáhnout těhotenství pomocí IVF s vlastními pohlavními buňkami. K léčbě s darovanými vajíčky se tak obvykle vůbec nedostanou,“ vysvětluje Jičínská. Uvedených necelých 16 % tak tvoří ženy, u nichž využití vlastních vajíček nebylo možné nebo bylo dlouhodobě neúspěšné. Jedná se například o pacientky s předčasným vyhasnutím funkce vaječníků, po onkologické léčbě nebo ve vyšším reprodukčním věku.

IVF turistika přináší do českého zdravotnictví finance

IVF turistika má na český zdravotnický systém více dopadů. Českému zdravotnictví například přináší významné finanční prostředky. „Zahraniční pacientky vstupují do samoplátcovských programů, takže podporují rozvoj specializovaných center, moderních technologií i laboratorního zázemí.“ Současně však roste tlak na kapacity center i dárcovské programy. Podle odborníků je klíčová transparentnost a etická rovnováha mezi dostupností léčby, ochranou dárců a zájmem pacientek. Zahraniční pacienti současně využívají další služby, jako je ubytování nebo gastro, čímž vytvářejí další ekonomický přínos.

Pokud jde o legislativní nastavení, podle odborníků jsou české zákony v oblasti asistované reprodukce stabilní a jasně vymezené. Odborná debata se však dlouhodobě vede například o evidenci dárcovských registrů, léčbě single žen či v otázkách náhradního mateřství. „Za klíčové považujeme, aby případné legislativní změny vycházely z odborné diskuse a respektovaly rovnováhu mezi dostupností léčby, ochranou dárců a etickými aspekty, aniž by vedly k omezení péče nebo k jejímu přesunu do méně regulovaného prostředí,“ uvádí Jičínská.

Podle odborníků však IVF turistika není turistikou v klasickém smyslu slova. „Většina pacientek nepřijíždí za volbou mezi alternativami, ale ve chvíli, kdy jsou možnosti v jejich domovské zemi omezené nebo vyčerpané. Česká republika je v tomto kontextu často vnímána jako místo poslední, ale zároveň velmi nadějné možnosti,“ uzavírá Ing. et Mgr. Tereza Agáta Jičínská.