Nejnovější data Mezinárodní unie silniční dopravy IRU ukazují, že nedostatek profesionálních řidičů už není pouze důsledkem aktuálního vývoje ekonomiky. V roce 2025 zůstávalo na 18 sledovaných trzích neobsazených přibližně 2,9 milionu míst řidičů nákladních vozidel. V Evropě chybělo zhruba 502 tisíc řidičů, tedy asi 13 procent potřebné pracovní síly. Přibližně pětina současných evropských řidičů má navíc během následujících pěti let odejít do důchodu.

Mladí řidiči jsou spokojení, ale je jich málo

Už předchozí průzkum IRU ukázal výraznou generační nerovnováhu. Řidiči mladší 25 let představovali ve sledovaných zemích pouze 6,5 procenta pracovní síly, zatímco téměř třetina řidičů byla starší 55 let. Zajímavý je přitom jiný údaj: mezi mladými lidmi, kteří už do profese vstoupili, byla pracovní spokojenost vůbec nejvyšší ze sledovaných věkových skupin. „Mladí řidiči, kteří už v oboru pracují, jsou velmi spokojení. Problémem proto není jejich udržení, ale především zlepšení přístupu k profesi a její atraktivity, zejména pro mladé lidi,“ uvedl Umberto de Pretto, generální tajemník IRU, u příležitosti loňského zveřejnění globálního reportu organizace o nedostatku řidičů nákladních vozidel. Podle něj je zároveň potřeba lépe začlenit profesní dráhu řidičů do vzdělávacích systémů. 

Pro dopravní společnosti to postupně mění způsob náboru. Místo hledání hotových pracovníků s dlouholetou praxí bude stále důležitější investovat do lidí, kteří si potřebné zkušenosti teprve vybudují.

„Pokud chceme mít za deset nebo patnáct let dostatek kvalitních řidičů, nestačí čekat, kdo přijde na pracovní pohovor s hotovým řidičským oprávněním a několika lety praxe. Dopravní firmy budou muset mnohem aktivněji pracovat s mladými lidmi, investovat do jejich kvalifikace, a hlavně jim ukázat, že profesionální řidič je odborná profese s možností dalšího růstu,“ říká Ondřej Stöhr, jednatel logistické společnosti CONTI-RSC.

Řidičský průkaz je pouze začátek

Rozsah znalostí potřebných pro profesionální řízení je dnes podstatně širší, než může být zvenčí patrné. Ministerstvo dopravy mezi oblasti odborné přípravy profesionálních řidičů řadí vedle bezpečné a defenzivní jízdy také české a mezinárodní předpisy, ekologický provoz vozidla, logistiku, zdravotní rizika nebo prevenci a řešení mimořádných událostí. Praktická část přípravy zahrnuje například řízení za různých povětrnostních podmínek, krizové brzdění nebo reakce na nestandardní situace. 

Profesní vzdělávání navíc nekončí vstupním školením, ale pokračuje pravidelně v průběhu kariéry. „Výuka pravidelného školení tematicky navazuje na vstupní školení a musí zahrnovat nejméně jeden předmět týkající se bezpečnosti provozu,“ uvádí Ministerstvo dopravy na svém webu věnovaném profesní způsobilosti řidičů. 

Význam průběžného vzdělávání ještě roste s digitalizací dopravy. Evropská komise upozorňuje, že automatizace a digitalizace mění požadavky na pracovníky v celém dopravním sektoru. Doporučuje proto průběžně vyhodnocovat nové požadavky na dovednosti a přizpůsobovat jim vzdělávání.

U specializované přepravy se z řidiče stává odborník

Ještě komplexnější jsou požadavky u specializovaných přeprav, mezi které patří například silocisternová doprava. Úkolem řidiče není pouze dopravit náklad z jednoho místa na druhé. Musí rozumět používané technice, znát postupy nakládky a vykládky, dodržovat hygienické či bezpečnostní požadavky podle typu přepravovaného materiálu a umět správně reagovat při nestandardní situaci.

U některých druhů nákladu se k běžné profesní kvalifikaci přidávají další zákonem stanovené požadavky. Evropská pravidla ADR například vyžadují u řidičů přepravujících nebezpečný náklad zvláštní odbornou přípravu a zkoušku. U přepravy v cisternách se k základnímu kurzu přidává další specializační školení, které se zaměřuje na specifika tohoto typu přepravy – například na chování vozidla a nákladu, plnění a vyprazdňování cisterny nebo zvláštní bezpečnostní požadavky. 

„U specializované přepravy se zkušenost řidiče často pozná mimo samotnou silnici. Musí vědět, jak se náklad chová, znát technologii soupravy, bezpečně zvládnout nakládku a vykládku a správně reagovat při nestandardní situaci. Takového člověka nevychováte jedním kurzem. Potřebuje teorii, praxi a zkušenější kolegy, od kterých může řemeslo převzít,“ doplňuje Ondřej Stöhr.

Firmy si budou řidiče stále častěji vychovávat samy 

Podobnou cestou se už vydávají i velcí zahraniční dopravci. UPS například rozvíjí program, který umožňuje zaměstnancům nastoupit na základní provozní pozici a postupně se vypracovat až na profesionálního řidiče. 

Větší zapojení dopravců do odborné přípravy může být důležité zejména u specializovaných přeprav. Formální kvalifikace totiž poskytuje potřebný základ, nenahradí ale znalost konkrétní techniky, provozních postupů ani zkušenosti s různými typy nákladů. Pro firmy proto bude vedle náboru stále důležitější také systematické zaškolování nových řidičů a předávání praktického know-how mezi zkušenějšími a začínajícími pracovníky.

S postupnou generační obměnou se tak vzdělávání řidičů stává také otázkou dlouhodobého plánování kapacit. Dopravci, kteří si dokážou nové pracovníky sami připravovat a nabídnout jim cestu k další odbornosti, budou méně závislí na stále omezenější nabídce zkušených řidičů na pracovním trhu. U specializované dopravy přitom může dostupnost kvalifikovaných lidí přímo rozhodovat o tom, zda firma dokáže rozšiřovat flotilu a přijímat další zakázky.

Zdroje:
IRU: Operators deeply concerned by worsening driver shortage: new IRU report (dostupné zde)

IRU: Widening age chasm compounds truck driver shortage crisis: new IRU report (dostupné zde)

Ministerstvo dopravy ČR: Profesní způsobilost řidiče (dostupné zde)

European Commission: Commission Recommendation on addressing the impact of automation and digitalisation on the transport workforce (dostupné zde)

UNECE: ADR – Chapter 8.2: Requirements concerning the training of the vehicle crew (dostupné zde)

IRU: UPS: Driver shortage needs flexibility, bigger trucks and growth pathways (dostupné zde)

O společnosti CONTI-RSC

Firma CONTI-RSC byla založena v roce 1996 a již od samého začátku se specializuje výhradně na přepravu volně ložených materiálů. Za dobu své existence si společnost vydobyla pevné postavení na trhu a její jméno je zárukou kvality. V roce 2013 rozšířila firma na základě kvality poskytovaných služeb svoji působnost získáním certifikátu GMP+. V roce 2019 pak proběhla akvizice konkurenční společnosti LASIUS, která aktuálně funguje jako samostatná divize firmy CONTI-RSC. Nedávno převzala mosteckou dopravní firmu B E S, což jí umožnilo růst na západoevropském trhu, a také společnost Koredo.

Pocit selhání pramení i z chybějící informovanosti o vlastní plodnosti

Stigma spojené s léčbou neplodnosti postupně slábne, zdaleka však podle odborníků nezmizelo. Na kliniku stále přicházejí lidé s pocitem, že návštěvou specialisty přiznávají vlastní nedostatečnost. Existuje tu také určitý paradox: ve školách i v rodinách se mladí lidé běžně dozvídají, jak se chránit před nechtěným těhotenstvím. Mnohem méně se ale už mluví o tom, jak plodnost v průběhu života funguje, jak ji chránit a že početí nemusí přijít automaticky ve chvíli, kdy se lidé pro dítě rozhodnou.

„V dospělosti důsledkem toho předpokládáme, že plodnost je něco, co automaticky máme. Když je pár následně konfrontován s jinou realitou, může mít pocit, že všichni kolem počali bez obtíží, jen jemu to nejde. Takové přesvědčení může zvyšovat stud, osamělost i potřebu problém nejprve dlouho řešit bez odborné pomoci,“ vysvětluje Tereza Agáta Jičínská. „Na kliniku pak tito lidé přicházejí až ve chvíli, kdy všechny ostatní cesty selhaly. První návštěva přitom může být pouze konzultací a zmapováním situace, sama o sobě ještě neznamená rozhodnutí zahájit IVF,“ dodává odbornice.

Vajíčka jsou starší než sama žena, čas proto hraje klíčovou roli

Odkládání návštěvy reprodukční kliniky je poměrně častým jevem. Důvody pozdního příchodu přitom odpovídají současnému způsobu života, ať už jde o pozdější nalezení partnera, studium, budování kariéry, cestování, finance, bydlení, nebo třeba čekání na správný okamžik. Je však potřeba si uvědomit, že biologické podmínky se mezitím mění. Neřídí se tím, kdy se nám dítě v životě hodí.

Právě věk ženy tak patří mezi nejdůležitější faktory úspěšnosti léčby. Nesouvisí s ním pouze počet vajíček, ale také jejich kvalita, která s věkem klesá. A ani moderní medicína neumí tento proces zastavit nebo zvrátit. „Vajíčka se vytvářejí už před narozením ženy a stárnou společně s ní. Dnes ženy ve čtyřiceti nebo i padesáti letech vypadají a cítí se skvěle, jejich vajíčka jsou však ještě starší než ony samy. A je důležité si uvědomit, že pravděpodobnost úspěšného otěhotnění s vlastními vajíčky je po čtyřicátém roce už velmi nízká,“ upozorňuje Tereza Agáta Jičínská s tím, že je pro ženy obvykle velmi těžké tento fakt přijmout. Mimo jiné i proto, že mediální příběhy někdy vytvářejí falešný dojem, že moderní medicína dokáže biologické limity obejít. To ale není pravda. „Vajíčka jsou v nejlepší kondici mezi pětadvacátým a třicátým rokem života ženy. Už po třicátých druhých narozeninách dochází k výraznému poklesu plodnosti,“ dodává odbornice.

Konzultace je vhodná po roce bezvýsledného snažení

Samozřejmě neexistuje jeden určitý den či okamžik, kdy se stav plodnosti náhle zhorší. Vývoj je postupný a výchozí situace se u každého páru liší. Obecně se ale doporučuje vyhledat odborníka po roce pravidelného nechráněného pohlavního styku bez otěhotnění. Pokud je ženě více než 35 let, je vhodné přijít již po šesti měsících. „Čekat není dobré rovněž při známých rizikových faktorech. Patří mezi ně například nepravidelný cyklus, prodělaná onkologická léčba, nevyhovující výsledek spermiogramu, předchozí těhotenské ztráty nebo třeba genetické onemocnění v rodině,“ vysvětluje Tereza Agáta Jičínská.

Zákony v Česku umožňují provést umělé oplodnění ženám, jejichž věk nepřekročil 49 let. Z veřejného zdravotního pojištění jsou při splnění zákonných podmínek hrazeny základní výkony IVF do dne dosažení 40 let. Tyto hranice ovšem dle odborníků nelze chápat jako ujištění, že má žena do devětačtyřiceti let dostatek času na rozhodování. Vždy je nutné individuálně posoudit zdravotní stav, bezpečnost léčby a reálnou šanci na úspěch.

Neplodnost není problém ženy, vyšetřuje se celý pár

Věk ženy má na reprodukci výraznější a rychlejší dopad, mužský faktor ale nelze přehlížet. Přestože u mužů neexistuje podobně ostrý biologický zlom, s rostoucím věkem se mohou některé parametry spermií zhoršovat. Současně roste riziko změn v jejich genetické informaci. „Příčina obtíží tedy může být na straně ženy, muže, obou partnerů a někdy ji ani přes všechna komplexní vyšetření nelze jednoznačně určit. Moderní reprodukční medicína proto od začátku posuzuje pár jako celek. Takový přístup zároveň pomáhá odbourávat představu, že odpovědnost za početí a případnou léčbu nese především žena,“ říká odbornice.

Páry, jimž se dlouho nedaří počít, přirozeně hledají různé cesty. Často zkoušejí nejrůznější doplňky, bylinky, speciální jídelníčky, akupunkturu, očisty nebo přesně naplánované režimy před a po pohlavním styku. „Pokud zvolený postup pomáhá člověku cítit se lépe a není zdravotně rizikový, nemusí představovat problém a nemáme potřebu jej párům vymlouvat. Problém nastává ve chvíli, kdy alternativní metody nahrazují diagnostiku a pár kvůli nim ztratí třeba rok či dva. Zejména ve vyšším reprodukčním věku už to může být čas, který později velmi chybí,“ objasňuje Tereza Agáta Jičínská s tím, že se na klinice snaží kombinovat moderní vědu s postupy celostní medicíny. „Aby však celostní nebo alternativní medicína mohla pomoci tam, kde má, je potřeba znát kompletní zdravotní status člověka. Některá rizika, například společné přenašečství závažného genetického onemocnění, totiž bez cíleného vyšetření odhalit nelze,“ dodává.

Moderní léčba je šetrnější, dvacet let staré zkušenosti neodpovídají současným postupům

Některé páry může od včasné návštěvy odborníků odrazovat zakořeněná představa spojená s náročností celého procesu IVF. Nejčastěji se v této souvislosti skloňuje hormonální zátěž, bolestivost, vysoké náklady či to, že proces zcela ovládne každodenní život. Podle Jičínské IVF skutečně není jednoduchý proces a jeho náročnost není namístě bagatelizovat. Zároveň ale není důvod se ho předem obávat na základě informací nebo zkušeností starých deset či dvacet let. „Stále se jedná o léčbu, a ta může být pro řadu párů fyzicky i psychicky náročná. Postupy jsou však dnes výrazně více individualizované, stimulační protokoly šetrnější, aplikační jehly mnohem menší a k dispozici jsou modernější laboratorní metody. Kliniky se dnes rovněž snaží omezovat počet návštěv, aby proces zasahoval do běžného života co nejméně,“ popisuje odbornice.

Samotná hormonální stimulace obvykle trvá přibližně deset až čtrnáct dní a odběr vajíček probíhá v krátké anestezii. Co se však výrazněji nemění je psychická náročnost procesu. „Po stránce fyzické se posouváme stále dál. Co ale zůstává stále velkou zátěží je psychická stránka léčby, tedy nejistota, čekání na výsledky a případný neúspěch. Proto je velmi důležité, aby pacienti rozuměli tomu, co je čeká, a měli kolem sebe tým odborníků, kterému důvěřují. Kvalitní IVF kliniky také rozšiřují své týmy i o klinické psychology.”

Reprodukční medicína je moderní nástroj, ne poslední zoufalá možnost

Celému procesu nejvíce napomáhá včasný přístup. Zatímco u jiných zdravotních obtíží považujeme návštěvu odborníka za samozřejmost, u plodnosti se stále objevuje stud a potřeba nejprve dokázat, že pár zvládne problém vyřešit sám. Otevřená komunikace může tento tlak snížit a současně lidem přinést realističtější informace o možnostech a limitech léčby.

„Reprodukční medicína je prostě medicína. Stejně jako využíváme moderní možnosti při léčbě jiných onemocnění, můžeme je využít i tehdy, když potřebujeme pomoc s početím. IVF není záruka, ale ani prohra nebo poslední zoufalá možnost. Je to nástroj, který máme k dispozici, a nejvíce může pomoci tehdy, když jej využijeme včas,“ uzavírá Tereza Agáta Jičínská.

O Ing. Mgr. Tereze Agátě Jičínské

Ing. Mgr. Tereza Agáta Jičínská je česká manažerka působící v oblasti reprodukční medicíny a genetiky. V klinice Repromeda zastává pozici provozní a marketingové ředitelky a podílí se na strategickém rozvoji, provozu i komunikaci kliniky, která se specializuje na léčbu neplodnosti a genetické testování. Vystudovala molekulární biologii a genetiku (Mgr.) a zároveň podnikový management a ekonomiku (Ing.). Původně uvažovala o vědecké nebo lékařské kariéře, ale postupně ji více přitahovala oblast řízení projektů, inovací a komunikace ve zdravotnictví. Díky tomu dnes propojuje vědecké zázemí s manažerskými a marketingovými dovednostmi. Jako dcera zakladatelů je s klinikou Repromeda spjata už od počátku jejího vzniku, aktivněji se zapojila v době studií. Postupně zde prošla několika pozicemi a vypracovala se až do vedení společnosti. Ve své práci se zaměřuje na rozvoj nových služeb a mezinárodní spolupráci. Současně se věnuje vzdělávacím a popularizačním aktivitám, které přibližují moderní genetiku a možnosti prevence genetických onemocnění širší veřejnosti.

Fotografii Terezy Agáty Jičínské si můžete stáhnout zde.

O klinice REPROMEDA

REPROMEDA je klinika reprodukční medicíny a reprodukční genetiky. Vznikla v roce 1999 jako nové pracoviště zkušených odborníků v oblasti reprodukční medicíny. Zakladateli kliniky byli MUDr. Jan Veselý, CSc., dlouholetý odborník na asistovanou reprodukci (†2024), a současná generální ředitelka společnosti, MUDr. Kateřina Veselá, Ph.D., členka mezinárodních organizací zabývajících se výzkumem a organizací léčby neplodnosti s využitím genetické diagnostiky. COO a CMO kliniky je v současnosti jejich dcera Tereza Agáta Jičínská. Na kvalitu postupů a procesů dohlíží prof. MUDr. Pavel Trávník, DrSc., člen týmu podílejícího se na narození prvního středoevropského dítěte po mimotělním oplodnění. V roce 2000, celkem 18 let po narození prvního českého dítěte ze zkumavky, se stala právě klinika REPROMEDA prvním pracovištěm ve střední a východní Evropě, kde došlo k těhotenství po užití preimplantačního genetického testování (PGT). REPROMEDA se zaměřuje především na léčbu neplodnosti, darování a uchování vajíček a spermií, prekoncepční a preimplantační genetické testování a alternativní medicínu v léčbě neplodnosti.

Kontakt pro média 

Jana Kačmárová

Senior PR & Media Manager 

LESENSKY.CZ s.r.o. 

mobil: +420 777 012 289 

e-mail: kacmarova@lesensky.cz 

www.lesensky.cz

Helas a WPA chtějí spolupráci postavit na více než klasickém sportovním sponzoringu. Společný projekt má propojit vrcholový sport, moderní technologie, byznys, práci s komunitou i rozvoj mladých sportovců. Partnerství se promítne i do názvu a loga klubu. Do nové sezony tak vstoupí jako Helas Brno WPA.

„Pro Helas jde o jeden z nejvýznamnějších momentů v novodobé historii klubu. WPA se stává součástí názvu i loga Helasu, a tím i celé naší identity. Je to z naší strany mimořádný projev důvěry v partnera, se kterým chceme klub dlouhodobě rozvíjet. Jsem si jistý, že spojení s WPA nám pomůže posouvat celý projekt sportovně, ekonomicky i společensky,“ uvedl Petr Lesenský, majitel klubu.

Brno jako prostor pro technologie, byznys i sport

Spojení plzeňské společnosti s brněnským klubem má také výrazný obchodní rozměr. Brno patří mezi významná univerzitní, technologická a průmyslová centra střední Evropy. Propojuje vysoké školy, výzkumné instituce, technologické společnosti, startupy i silné průmyslové podniky. Právě toto prostředí nabízí prostor pro další rozvoj spolupráce WPA a Helasu. Partnerství má postupně přinášet také společné technologické a networkingové projekty a propojovat sportovní, podnikatelské i akademické prostředí.

„Na Helasu nás oslovila jeho dlouhodobá vize a ambice vybudovat moderně řízený sportovní klub. Vidíme zde prostor pro prezentaci našich moderních technologií, nové obchodní vztahy, práci s mladými lidmi i geografické rozšiřování značky WPA. Právě takové partnerství nám dává smysl,“ doplnil Jiří Heckel, jednatel společnosti Workpress Aviation (WPA).

Helas chce patřit k české špičce a sní o Evropě

Helas Brno je nejstarším prvoligovým futsalovým klubem v Česku a v posledních třech sezonách pokaždé postoupil do semifinále nejvyšší soutěže. Od nové sezony bude mít zastoupení ve třech nejvyšších mužských soutěžích a nově také v první lize žen. V rámci své akademie pracuje s mládeží už od pěti let a pro postupné začleňování mladých hráčů do dospělého futsalu využívá také čtyři amatérské týmy. Celý sportovní ekosystém dnes sdružuje více než 600 hráčů a hráček, se kterými pracuje přes 30 trenérů. Dlouhodobým cílem je pravidelně bojovat o nejvyšší příčky v Česku a do tří let se začít zviditelňovat také v Evropě.

Kontakty pro média:

Jan Sadílek
Tiskový mluvčí

HELAS BRNO
mobil: +420 603 565 577
e-mail: honza.sadilek@post.cz
Vodova 336/108, 612 00 Brno
www.helasbrno.cz 

Martin Foral
PR Manager WPA
LESENSKY.CZ s.r.o.
mobil: +420 702 273 154
e-mail: foral@lesensky.cz
Hlinky 487/35, 603 00 Brno
www.lesensky.cz

Dovolená přeruší zátěž. Neodstraní ale její zdroj

Představa, že několik volných dní automaticky napraví následky dlouhodobého přetížení, je podle klinické psycholožky Ivany Líbalové nerealistická. Když člověk měsíce funguje v režimu vysokého výkonu, nedostatku času a neustálého tlaku, organismus ani psychika se po vypnutí pracovního telefonu nevrátí okamžitě do rovnováhy. Dovolená může zátěž dočasně přerušit, umožnit odstup a vytvořit prostor pro regeneraci. Podmínky, které stres vyvolávaly, se však samy nezmění.

„Dovolenou vnímám spíše jako příležitost k regeneraci než jako opravu následků dlouhodobého přetížení. Pokud je člověk chronicky vyčerpaný, je důležité podívat se také na to, co jeho vyčerpání způsobuje a co bude potřeba změnit po návratu,“ vysvětluje klinická psycholožka a terapeutka PhDr. Ivana Líbalová, Ph.D., z Mindwell. Právě rychlý návrat únavy může být užitečnou informací. Na dovolené ubude rozhodování, termínů i pocitu neustálé dostupnosti. Člověk může déle spát a věnovat pozornost jiným věcem než tomu, co ještě musí stihnout. Pokud po návratu znovu nastolí vysoké tempo a vrátí se vyčerpání, je vhodné přehodnotit běžný režim.

Odpočinek totiž podle odbornice není pouze otázkou počtu volných dní, ale také toho, jak vypadá náš běžný život mezi dovolenými. „Pokud potřebujeme dvakrát ročně několik týdnů na to, abychom se vůbec dostali do stavu, kdy se cítíme dobře, může to být signál, že je každodenní zátěž nastavená příliš vysoko,“ říká klinická psycholožka.

Pro některé lidi je odpočinek náročnější než práce

Překážkou však nemusí být pouze množství povinností, ale i způsob, jakým člověk uvažuje o sobě a vlastní hodnotě. Lidé dlouhodobě zvyklí na režim „musím“ mohou mít výkon nevědomě spojený s tím, zda jsou dostatečně schopní, potřební a zodpovědní. Když jim povinnosti na chvíli odpadnou, vzniklé volno v nich nevyvolá klid, ale spíše potřebu být aktivní, něco zařídit nebo čas alespoň „dobře využít“.

„Člověk může mít dojem, že odpočívat má právo až tehdy, když všechno splnil. Jenže u takového nastavení není seznam povinností nikdy skutečně hotový. Odpočinek pak není vnímán jako běžná součást fungování, ale jako odměna za výkon,“ popisuje psycholožka. Výsledkem pak může být dovolená zaplněná programem a úkoly, které sice na první pohled vypadají odpočinkově, ale udržují člověka ve výkonnostním nastavení. „Pro skutečnou regeneraci proto není rozhodující pouze počet volných dní, ale i to, zda si člověk opravdu dovolí zpomalit bez pocitu viny,“ dodává odbornice.

První dny volna nemusejí být nejvíce regenerační. Důležitý je i návrat

Univerzální doba, během níž organismus přejde z výkonu do regenerace, neexistuje. Záleží totiž na délce a intenzitě předchozí zátěže, kvalitě spánku, běžném životním režimu i míře psychického vyčerpání. První dny dovolené navíc člověk často teprve zpomaluje, dohání spánek a postupně opouští pracovní nastavení. Někomu proto trvá i několik dní, než má vůbec pocit, že je skutečně na dovolené. Týden volna tedy může být velmi užitečný, ne každý je však po sedmi dnech automaticky zregenerovaný.

Při dlouhodobém fungování za hranicí možností je potřeba spíše trvalejší změna poměru mezi zátěží a odpočinkem než jednorázová pauza. „Pokud člověku na dovolené prospívalo více spánku, pohyb, pobyt venku nebo omezení času online, může si vybrat alespoň jednu konkrétní věc a zachovat ji i v běžném životě. Regenerace by neměla být vyhrazena pouze několika týdnům v roce,“ upozorňuje psycholožka.

Také návrat po dovolené je důležitý. Pokud je to možné, doporučuje Ivana Líbalová nevracet se z cesty přímo do plného provozu, ale ponechat si alespoň jeden den na vyspání, vybalení, běžné domácí fungování a postupné přeladění. Pomoci může také realistický pohled na úkoly, které po návratu čekají, a rozlišení toho, co je skutečně nutné vyřešit ihned a co může několik dní počkat. „První pracovní dny není dobré zaplnit vším, co se během dovolené nahromadilo. Pokud člověk začne první den dohánět úplně všechno, může se velmi rychle vrátit do stejného režimu, ze kterého právě odjel,“ říká odbornice.

Únava, chronický stres, nebo vyhoření?

Několik dní horšího soustředění, nižší energie nebo nechuti do práce po návratu nemusí samo o sobě znamenat problém. U běžné únavy psychická nepohoda postupně ustupuje a energie se obnovuje. Chronický stres naproti tomu přetrvává delší dobu. Člověk se nedokáže skutečně uvolnit ani mimo práci, může být podrážděný, hůře spát, obtížně se soustředit, pociťovat tělesné napětí nebo být stále ve stavu pohotovosti.

U syndromu vyhoření pak už nejde pouze o únavu. Dlouhodobé vyčerpání se spojuje s negativním či cynickým postojem k práci a s pocitem, že člověk svou práci nezvládá, ztrácí v ní smysl nebo se necítí dostatečně kompetentní. Podstatná je právě kombinace těchto oblastí, nikoliv jeden izolovaný příznak. „Nedoporučila bych však dělat si z několika příznaků jednoduchý domácí test na vyhoření. Podobně totiž mohou vypadat i jiné psychické potíže. Pokud problémy přetrvávají, výrazně zasahují do fungování nebo se zhoršují, je vhodné řešit je s odborníkem,“ zdůrazňuje Ivana Líbalová s tím, že na zvládnutí okamžitého napětí pomocí relaxace velmi dobře funguje například kognitivně-behaviorální terapie (KBT).

KBT pomáhá odhalit řetězec, který vede k přetížení

KBT se však neomezuje pouze na snížení napětí. Pomáhá také rozpoznat celý řetězec, který přetížení udržuje: jaké nároky na sebe člověk klade, co si říká ve chvíli, kdy by měl odpočívat, proč nedokáže odmítnout další úkol nebo z jakého popudu potřebuje zůstávat neustále produktivní. V pozadí často stojí přesvědčení jako „nemohu polevit“, „ostatní to zvládají“ nebo „odpočívat budu, až bude vše hotové“.

KBT pomáhá tato pravidla zachytit, ověřit jejich užitečnost a postupně měnit chování. Součástí práce na sobě může být nastavování hranic, úprava pracovních návyků, plánování regenerace i nácvik toho, jak snést nepříjemný pocit, který se objeví, když člověk poprvé udělá méně, než je zvyklý.

„S principy KBT lze pracovat v klasické i online podobě. Právě na těchto postupech jsou založeny digitální programy Mindwell, které je díky tomu možné procházet z domova, vlastním tempem, avšak s odbornou podporou. Při indikaci lékařem je možné tyto zdravotní programy jako první v Česku využít s plnou úhradou zdravotní pojišťovny, takže nepředstavují finanční zátěž,“ přibližuje odbornice s tím, že metody KBT pomohou také s nastavením dlouhodobě udržitelného režimu. Důležité je například vytvářet pravidelný prostor pro obnovu energie, spánek, pohyb, vztahy a činnosti, jejichž cílem není další výkon. Samotná dovolená pak nemusí sloužit jako záchranná brzda, ale může být tím, čím být má: příjemným obdobím odpočinku a změny.

O PhDr. Ivaně Líbalové, Ph.D.

PhDr. Ivana Líbalová, Ph.D., je klinická psycholožka a psychoterapeutka s více než desetiletou praxí. Studium psychologie absolvovala na Pedagogické fakultě Karlovy univerzity a atestovala v oboru klinická psychologie a psychoterapie. Profesní dráhu zahájila v Psychiatrické nemocnici Bohnice, kde získala široké zkušenosti napříč klinickými pracovišti. V současnosti působí v ambulanci na Poliklinice Budějovická, kde se soustředí na individuální diagnostickou a terapeutickou práci s dospělými a vede oddělení klinické psychologie. Taktéž se věnuje akademické a vzdělávací činnosti. Spolupracuje s Asociací klinických psychologů ČR a s Mindwell. V rámci odborného vzdělání absolvovala sebezkušenostní část v psychoanalytické psychoterapii a psychoterapeutický výcvik v kognitivně-behaviorální terapii. Má výcvik v krizové intervenci a další specializovaná školení. Aktuálně prochází supervizním vzděláváním pod odborným vedením prof. Praška.

Fotografii Ivany Líbalové si můžete stáhnout zde.

O Mindwell

Mindwell je zdravotní služba pro terapii nejčastějších psychických poruch, která je dostupná ze soukromí a pohodlí domova. Aktuálně nabízí terapeutické programy pro depresi, úzkost a OCD a dále preventivní programy (ze zdravotního pojištění nehrazené) pro syndrom vyhoření, psychickou odolnost a sebedůvěru. Zdravotnický prostředek třídy rizika I MW DP je zařazen do úhrady jako inovativní zdravotnický prostředek a jeho použití pro terapii je plně hrazeno ze zdravotního pojištění. Terapeutické programy Mindwell jsou založené na postupech kognitivně-behaviorální terapie a jejich autorem je přední český psychiatr a psychoterapeut profesor Ján Praško, spoluautorkou a odbornou garantkou je klinická psycholožka Marie Ocisková. Terapeuti Mindwell (mimo svého vysokoškolského vzdělání) podstupují 5letý kognitivně-behaviorální výcvik akreditovaný pro zdravotnictví. Mindwell je strategickou investicí skupiny AKESO holding, a. s., předního poskytovatele zdravotních služeb. AKESO provozuje mimo jiné Nemocnici Hořovice, AKESO POLIKLINIKU v Praze, Rehabilitační nemocnici Beroun a Onkologické a radiologické centrum Multiscan.

O lidech, kteří stojí za Mindwell, si můžete přečíst více zde.

Kontakt pro média

Jana Kačmárová

Senior PR & Media Manager

LESENSKY.CZ s.r.o.

mobil: +420 777 012 289

e-mail: kacmarova@lesensky.cz

www.lesensky.cz

Svačina není povinnost. Když ji ale potřebujete, měla by mít jasný úkol

Pokud vás hlavní jídlo zasytí natolik, že až do toho následujícího nepociťujete hlad (tedy snídaně vás zasytí až do oběda a oběd do večeře), není nutné svačinu za každou cenu zařazovat. Své místo a smysl však má například při delší pauze, před fyzickou aktivitou nebo tehdy, kdy jste mezi jídly vyhladovělí. Velikost svačiny se odvíjí od hladu i času do dalšího jídla, univerzální gramáž proto neexistuje. Na malý hlad může stačit ovoce s několika ořechy. Při delší pauze je vhodnější skyr s ovocem a semínky, celozrnný chléb s cottage a zeleninou nebo funkční proteinový nápoj s kvalitním složením. Cílem není zaplnit každou volnou chvíli jídlem, ale předejít situaci, kdy se po sladké sušence rychle vrátí hlad.

První část skládačky? Bílkovina

Základem jídla je kvalitní bílkovina. Protein totiž napomáhá obnově tkání i udržování svalové hmoty. V dobře nastavené svačině má však ještě jeden významný benefit: prodlužuje pocit sytosti lépe než stejně energetická porce založená primárně na sacharidech. Praktickým a rychlým zdrojem může být tvaroh, skyr, cottage, tofu či tempeh. Problém je, že lidé obvykle svačinu neplánují, a když je přepadne hlad, řeší situaci tím, co je aktuálně k dispozici. „Lidé si uvědomují, jak je zdravá strava důležitá. V reálném dni během péče o rodinu, domácnost nebo v práci však obvykle rozhoduje to, co mají zrovna po ruce,“ upozorňuje Erik Meldik, spoluzakladatel české značky Goated, která na trh dodává proteinové mléko s obsahem 33 gramů proteinu, vlákniny a MCT tuků. „Při hladu tak často vyhraje nejbližší automat nebo třeba sladké balené pečivo,“ říká Erik Meldik. Taková sladká svačina má však za následek prudké zvýšení hladiny cukru v krvi, vyplavení velké dávky inzulinu a poté rychlý pokles cukru. Ve výsledku se pak brzy znovu objeví hlad, chutě na sladké, únava a horší soustředění. Pokud si však dopřejete kvalitní bílkovinu, trávení se zpomalí, inzulin se vyplavuje pozvolněji a hladina energie je mnohem stabilnější.

Nezapomínejte na vlákninu

Kvalitní protein je základ, na kterém se výborně staví. Osamocený však není kompletní odpovědí. Ideální je propojit ho s vlákninou. Proč? Vláknina zvětšuje objem stravy, prodlužuje pocit sytosti, protože zpomaluje trávení, a pomáhá udržet energii mezi hlavními jídly. Zároveň přispívá ke stabilnější hladině krevního cukru, takže po svačině s vlákninou nepřichází rychlý propad energie ani nás nehoní mlsná. Některé druhy vlákniny navíc působí jako probiotika, protože podporují růst prospěšných bifidobakterií. Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) považuje za přiměřený denní příjem pro dospělého člověka 25 g vlákniny. Toto množství je podle úřadu dostatečné pro podporu normální funkce střev, prevenci zácpy a správné trávení. Co si tedy ke svačině dopřát? Můžete si zakousnout kus ovoce, pochutnat si na zelenině, ovesných vločkách, celozrnném chlebu, luštěninách nebo třeba semínkách. Důležité však je konzumovat ovoce a zeleninu vcelku, nikoliv například ve formě slazené limonády nebo sladkého ovocného džusu.

Tuk není náš nepřítel

Dlouhé roky nesly tuky nálepku něčeho škodlivého, čemu je třeba se vyhýbat. Dnes už naštěstí víme, že kvalitní tuky jsou nezbytnou součástí vyváženého jídelníčku. Dodávají tělu energii, prodlužují pocit sytosti a umožňují organismu dobře vstřebávat vitaminy A, D, E i K. Navíc mají ještě jednu příjemnou funkci – dotvářejí chuť i uspokojení z jídla. Proto se jich nemusíte bát ani ve své svačině. Vhodný zdroj představují ořechy, semínka nebo třeba olivový olej. Jen pozor, ačkoliv jsou ořechy velmi zdravým zdrojem kvalitních tuků, bývají také velmi kalorické. Málokdo se udrží sníst jen několik kousků, a několik hrstí už může znamenat citelný zásah do kalorického příjmu.

Jednoduchý vzorec? Dobrá bílkovina, kvalitní vláknina a trošku tuku v jednom

Vyváženou svačinku lze poskládat bez vážení a složitého počítání kalorií. Myslete vždy na to, aby obsahovala kvalitní bílkovinu, dobrý zdroj vlákniny i trošku tuku. Příkladem může být hummus a zelenina, jablko se sýrem a mandlemi nebo třeba cottage se zeleninou. Ne každý však stíhá chystat si dopředu krabičku. Potom je ideálním řešením mít po ruce připravenou svačinu s čistým složením. Takovou může být třeba české proteinové mléko Goated, které kombinuje 33 g bílkovin, vlákninu i MCT tuky. Přitom obsahuje jen šest základních surovin. „Mléko je v praktické ready-to-drink formě. Poskytuje tak rychlé, ale současně výživné a kvalitní řešení pro ty, kteří nestíhají připravovat krabičky, ale zároveň nechtějí jíst nezdravé jídlo. Drink se dá vypít v autě cestou na kroužek, před poradou v práci nebo třeba po cvičení,“ uzavírá Erik Meldik.

O GOATED

GOATED je česká značka funkčních proteinových nápojů, kterou založili Dominika Šťovíčková (známá na sociálních sítích jako MamaDomisha) a populární český youtuber a influencer Erik Meldik. Značka reaguje na moderní životní styl a zaměřuje se na tvorbu kvalitních ready-to-drink proteinových mlék s důrazem na jednoduché složení, vysoký obsah bílkovin a maximální pohodlí bez nutnosti míchání či přípravy. Produkty GOATED obsahují 33 gramů bílkovin, vlákninu a MCT tuky, přičemž staví na minimalistickém složení bez typické proteinové pachuti. Značka cílí nejen na sportovce, ale také na vytížené lidi, kteří chtějí praktické a funkční řešení pro každodenní stravování.

Fotografie proteinových nápojů Goated si můžete stáhnout zde.

Kontakt pro média:

Jana Kačmárová

Senior PR & Media Manager

e-mail: kacmarova@lesensky.cz

mobil: 777 012 289

Krok 1: Všechno vyndejte a vytvořte si 4 hromádky

Revizi nezačínejte praním, ale přehledem. Vyndejte letní oblečení, plavky, boty, kabelky, klobouky i šperky a prohlédněte je v denním světle. Obsah kapes a kabelek vysypte, švy a záhyby vytřepejte venku a z bot odstraňte všudypřítomný písek. U každého kusu zkontrolujte přední i zadní díl, podpaží, límec, lemy, rozkrok, zipy, knoflíky, podšívku a místa, kde se látka nejvíce odírá. Právě tam se nejdříve objeví skvrny, povolené stehy, žmolky nebo drobné dírky. Následně si vytvořte čtyři skupiny: věci, které unosíte i v září, kousky určené k vyprání a uložení, věci k opravě a pak kusy, které už definitivně dosloužily. Do skříně nic nevracejte jen proto, abyste měli rychle uklizeno – odložená oprava se přes zimu sama neprovede.

Krok 2: Skvrny a písek řešte ještě před praním

Nejdříve z oblečení odstraňte suché nečistoty, jako je třeba písek. Jemné tkaniny opatrně vykartáčujte a kabelky vysajte úzkým nástavcem na nízký výkon. Teprve potom se věnujte skvrnám od opalovacích přípravků, potu, soli nebo jídla. Vždy se řiďte symbolem péče na štítku, který uvádí jak nejvyšší možnou intenzitu praní a sušení, tak informaci ohledně žehlení. Přípravek na skvrny však nejprve vyzkoušejte na skrytém místě a znečištěnou věc nedávejte do sušičky, dokud stopa nezmizí. Horko ze sušení ji totiž může v látce zafixovat. Plavky a sportovní oblečení po kontaktu s mořskou a chlorovanou vodou důkladně vymáchejte ve studené až vlažné vodě a vyperte podle štítku. Nekruťte je a nesušte na přímém slunci, které může oslabovat pružná vlákna i barvu. Stejně pečlivě vyperte plážové šaty, šátky nebo textilní tašky. Před uložením do skříně na další sezonu musí být vše nejen čisté, ale také dokonale suché, aby nedošlo k rozvoji plísní nebo zatuchnutí.

Krok 3: Rozhodněte, co zvládnete doma a co patří odborníkovi

Přišít knoflík, vyměnit tkaničky nebo zpevnit několik povolených stehů zvládne většina lidí i doma. Stejně tak případné žmolky je možné snadno odstranit žmolkovačem, který patří do běžné domácí výbavy. U drobných oprav platí, že čím dříve je provedete, tím menší je riziko, že se otvor nebo rozjetý šev zvětší. Ke krejčímu odneste poškozený zip, roztrženou podšívku, díru v namáhaném místě, složitější krajku nebo oděv, u něhož potřebujete neviditelnou opravu. Odborník může pomoci i s profesionálním barvením místa s nerovnoměrně vybledlou barvou, upravit střih nebo oděv kreativně přešít podle potřeby. Pokud je však látka už příliš zeslabená, může být vhodnější pořídit nový kus než investovat do opravy, která u takového oděvu dlouho nevydrží.

Krok 4: Náušnice prohlédněte pod světlem

Letní šperky vyskládejte na měkký světlý hadřík a nejprve je spárujte. Zkontrolujte, zda nechybí puzeta, jestli patentka správně zaklapne, dřík není ohnutý a kamínek nejeví známky uvolnění. Všímejte si také změny barvy, matných míst a hlubších škrábanců. Stříbrné náušnice lze obvykle jemně otřít měkkým hadříkem, případně omýt ve vlažné mýdlové vodě, pokud to dovoluje jejich provedení. Potom je důkladně osušte. Vyhněte se drhnutí hrubým kartáčkem, používání zubní pasty nebo nejrůznějším domácím směsím, které mohou poškodit povrchovou úpravu i vsazené kamínky. „Na konci léta doporučuji věnovat každému páru náušnic několik vteřin navíc. Pokud zapínání nedrží, dřík je ohnutý nebo se kamínek pohybuje, šperk dál nenoste a nesnažte se jej silou narovnat. Drobná odborná oprava je vždy lepší než ztracená náušnice nebo nevratně poškozený mechanismus,“ radí Dominika Šťovíčková, spoluzakladatelka české šperkařské značky USHI, která se specializuje na výrobu originálních stříbrných šperků bez obsahu niklu. Uvolněný kámen, prasklé pájení, deformovaný dřík nebo nefunkční kloub proto patří ke zlatníkovi.

Krok 5: Boty a kabelky čistěte podle materiálu

Z bot nejprve vyjměte vložky a tkaničky, vyklepejte písek a suchým kartáčkem odstraňte prach. Textilní obuv perte v pračce pouze tehdy, pokud to výrobce výslovně dovoluje. Kožené boty a kabelky otřete vhodným přípravkem pro daný typ kůže, po vyschnutí je ošetřete tenkou vrstvou péče a vše nejprve otestujte na skrytém místě. Espadrilky a lepené sandály nenamáčejte celé. Vlhkou obuv nechte vyschnout při pokojové teplotě, mimo radiátor, fén i přímé slunce, které mohou materiál zkroutit, vysušit nebo odbarvit. Důkladně prohlédněte též podpatky, podrážky, lepené spoje, švy, přezky, zipy a u kabelek případně i ucha a místa, kde se materiál odírá o tělo. Se sešlapanou patěnkou, odlepenou podrážkou nebo praskajícím koženým uchem pomůže švec či brašnář. Čisté boty vyplňte tvarovacími napínáky nebo čistým papírem, pokud je to potřeba, a uložte až po úplném vyschnutí.

Krok 6: Letní kousky uložte a připravte si zářijové outfity

Sezónní věci ukládejte čisté, suché a opravené, nikoliv namačkané v igelitové tašce. Lehké šaty a košile volně složte, klobouky vyplňte papírem a boty oddělte od oblečení. Krabice a obaly označte, abyste měli příští léto jasno v tom, co obsahují. Šperky uložte jednotlivě do suchého pouzdra s měkkou výstelkou, řetízky zapněte a náušnice nechte s jejich puzetami. Pouzdro chraňte před světlem, teplem i vlhkostí. Kousky, které využijete i během babího léta, vraťte do skříně rovnou v pěti hotových kombinacích pro první školní či pracovní týden. Letní šaty mohou pokračovat dál s teniskami a sakem či svetříkem přes ramena, bílá košile s dlouhými džínami a midi sukně s propínacím svetrem. Nejlepší srpnový restart šatníku nemusí začínat nákupem, mnohdy stačí opravit oblíbený kousek, vyčistit boty a znovu objevit šperky, které už máme. Opravený detail dokáže známému outfitu vrátit pocit novosti. První pracovní či školní ráno pak nezačne hledáním chybějícího knoflíku ani rozhodováním před přeplněnou skříní.

O USHI

USHI je česká rodinná firma, kterou v roce 2021 založili Dominika Šťovíčková (známá na sociálních sítích jako MamaDomisha) a populární český youtuber a influencer Erik Meldik. Značka se zaměřuje na tvorbu originálních stříbrných náušnic v nejvyšší kvalitě, které vyrábí přední čeští zlatníci. Jednotlivé modely náušnic pak navrhuje sama Dominika Šťovíčková. Nabídka všech kolekcí náušnic je dostupná na e-shopu značky www.ushi.cz.

Fotografie zakladatelů značky USHI Dominiky Šťovíčkové (MamaDomisha) a Erika Meldika si můžete stáhnout zde.

Fotografie šperků značky USHI si můžete stáhnout zde.

Kontakt pro média:

Jana Kačmárová

PR & Media Manager

e-mail: kacmarova@lesensky.cz

mobil: 777012289

Co brzdí rozvoj Brna a jak zrychlit povolování staveb? První setkání iniciativy Základy budoucnosti, která vzniká pod hlavičkou Regionální hospodářské komory Brno (RHKB), otevřelo debatu o novele stavebního zákona, novém územním plánu Brna, lokálních dominantách i nedostatku odborníků na úřadech.

„Regionální hospodářská komora Brno dlouhodobě pracuje se svými členskými firmami nejen na byznysových projektech, ale také na platformách, které mají otevírat důležitá témata. Když přišel návrh zahájit podobnou debatu i pro oblast developmentu, architektury a veřejné správy, dávalo nám smysl vytvořit prostor, kde se budou potkávat lidé, kteří mohou podobu města skutečně ovlivnit,“ vysvětlil Čeněk Absolon, ředitel RHKB.

Účast téměř 50 zástupců veřejné i soukromé sféry podle spoluzakladatele iniciativy a odborníka na řízení stavebních a developerských projektů Josefa Pirochty ukázala, že o podobnou platformu je v oboru zájem. „O těchto tématech často mluvíme spíš vedle sebe než spolu. Chceme proto společně hledat cesty, jak zrychlit a zprůhlednit povolování staveb a řešit konflikty dřív, než se promění v dlouhé správní a právní spory,“ uvedl Pirochta.

Novela stavebního zákona a centralizace úřadů

Jedním z hlavních témat prvního setkání byla aktuální novela stavebního zákona a její dopady na povolování staveb. Účastníci se shodli, že českému stavebnictví nejvíce chybí stabilní a předvídatelné prostředí.

„Mohu potvrdit, že odborníci už ztrácejí chuť pracovat s neustále se měnícím legislativním rámcem a zároveň i důvěru v něj. Za poměrně krátkou dobu jsme zažili několikátý právní rámec, podle kterého povolujeme stavby. Současně ale platí, že povolit v České republice cokoliv je extrémně komplikované,“ popsal Michal Sedláček, vedoucí střediska projektové přípravy Brněnských komunikací a bývalý ředitel Kanceláře architekta města Brna.

Řeč byla i o praktických rizicích plánované centralizace stavebních úřadů vycházející ze zmiňované novely stavebního zákona. „Pokud opravdu dojde k centralizaci stavebních úřadů, připravme se na to, že minimálně dva až tři roky nepůjde o funkční celek. Viděli jsme to už v Brně. Lidé nechtěli přecházet ani v rámci města z jednoho pracoviště na druhé. Na centralizovaném stavebním úřadu i na krajském stavebním úřadu je velký deficit úředníků a situace se nelepší, spíš zhoršuje,“ uvedl David Grund, radní Jihomoravského kraje a starosta městské části Brno-jih (ODS).

Nový územní plán a lokální dominanty

Diskuse se věnovala také rozhodnutí zastavit pořizování územních studií pro lokální dominanty v novém územním plánu Brna. Podle Jana Tesárka, ředitele Kanceláře architekta města Brna, se původní mechanismus v praxi ukázal jako problematický, protože vytvářel prostor pro účelové návrhy.

„Lokální dominanty byly v územním plánu podmíněny určitou urbanistickou situací. Například přilehlým parkem nebo významným křížením ulic. Postupně ale začali přicházet investoři s tím, že přesně takovou situaci mají, případně že si ji vytvoří. Objevovaly se tak pseudoparky, pseudonáměstíčka a další konstrukce, které měly sloužit jako vstupenka ke třem podlažím navíc,“ uvedl Jan Tesárek, ředitel Kanceláře architekta města Brna.

Podle něj by město mělo místo územních studií řešit do budoucna případné navýšení zástavby přímo prostřednictvím výškové regulace jednotlivých ploch. Takový přístup má být transparentnější, předvídatelnější a lépe čitelný pro všechny aktéry.

Vrátit rozhodování zpět k odborníkům

Vedle konkrétních změn legislativy nebo územního plánování se významná část diskuse věnovala samotnému procesu povolování staveb. Odborníci se shodli, že mnoho konfliktů dnes nevzniká kvůli špatným projektům, ale kvůli absenci komunikace mezi jednotlivými aktéry. 

„Developerské vztahy a výstavba vytvářejí různé typy konfliktů a my se s nimi nedokážeme adekvátně vypořádat. Protože se politici, úředníci a developeři nedokážou dohodnout, právníci celý proces v podstatě převzali a konflikty se následně řeší ve správním řízení. Je koncepčně špatně, když věc, která by měla být v rukou projektantů a architektů, končí u krajského nebo Nejvyššího správního soudu, kde se rozhoduje, zda je určitý pojem otázkou správního uvážení nebo neurčitým právním pojmem,“ upozornil advokát Jan Hladký.

Podle něj je cestou k efektivnějšímu povolování staveb včasné projednávání projektů za účasti investorů, samospráv, úředníků i veřejnosti. Konflikty by se měly řešit ještě ve fázi přípravy záměrů, nikoliv až ve správních řízeních nebo u soudů.

Právě vytvoření prostoru pro podobnou odbornou diskusi je jedním z cílů iniciativy Základy budoucnosti. „Proces jsme si nechali do značné míry ukrást právníky a měli bychom se pokusit vrátit ho zpět k odborníkům, kteří dokážou nést odpovědnost za rozhodnutí a za město, ve kterém budeme žít,“ uzavřel Josef Pirochta.

O projektu Základy budoucnosti

Základy budoucnosti je odborná platforma pod záštitou Regionální hospodářské komory Brno. Zaměřuje se na kultivaci a zefektivnění povolování staveb, podporu spolupráce napříč oborem a sdílení zkušeností mezi veřejnou správou, samosprávami, odborníky i vzdělávací sférou. Součástí projektu je také snaha ukázat stavebnictví jako moderní a smysluplný obor pro mladou generaci.

O RHKB

Regionální hospodářská komora Brno (RHKB) je největší regionální hospodářskou komorou v České republice. Dlouhodobě podporuje rozvoj podnikatelského prostředí v regionu, vytváří prostor pro byznys, networking, vzdělávání a odbornou spolupráci a stojí za řadou oborových i mezinárodních projektů. RHKB je silný, důvěryhodný a čitelný partner, který propojuje firmy, instituce a odbornou veřejnost v oblastech, které jsou pro budoucnost regionu naprosto zásadní.

Kontakt pro média:

Martin Foral
PR Manager
LESENSKY.CZ s.r.o.
mobil: +420 702 273 154
e-mail: foral@lesensky.cz
Hlinky 487/35, 603 00 Brno
www.lesensky.cz 

Velký oběd nemusí nutně znamenat sytý oběd

Palačinky s marmeládou, bageta nebo třeba zeleninový salát mohou na první pohled působit jako dostatečný oběd. Každému ale chybí jiná část skládačky: bagetě zpravidla dostatek bílkovin, palačinkám vláknina a lehkému salátu energie i protein. Hlad se po takovém jídle dostaví dříve, než bychom čekali. Pocit nasycení totiž nevzniká jediným mechanismem. Mozek vyhodnocuje naplnění žaludku, energetickou hodnotu, rychlost jídla i hormonální signály z trávicího traktu. Dvě stejně kalorická jídla proto nemusejí zasytit stejně. Roli hraje i spánek, stres nebo to, zda jsme před obědem celé dopoledne nehladověli. Na co si tedy dát pozor?

Bílkovina by na talíři měla být vidět

Bílkoviny obvykle zvyšují pocit plnosti více než jídlo postavené primárně na sacharidech. Každý oběd nemusí být vysokoproteinový, ale zdroj bílkovin by měl být rozeznatelnou součástí porce, ať už jde o maso, rybu, vejce, tofu, tempeh, sýr nebo třeba luštěniny. Důležité je i množství – několik drobných kostiček sýra v salátu tuto roli často nesplní. Jako praktické vodítko lze u hlavního jídla počítat s přibližně 20 až 30 gramy bílkovin, konkrétní potřeba se však odvíjí od tělesné hmotnosti, věku i míry pohybu. Zmíněné množství poskytne například 120 až 150 gramů kuřecího nebo krůtího masa, větší porce ryby či vhodně sestavená kombinace rostlinných zdrojů. Pokud si k obědu dáváte jídlo s malým množstvím bílkovin či úplně bez proteinů (nudle s mákem, zeleninový salát, vegetariánské těstoviny, zeleninová polévka…), můžete jej doplnit třeba kvalitním proteinovým nápojem po obědě či během svačiny. Je to elegantní způsob, jak bílkoviny v průběhu dne dorovnat a předejít brzkému návratu hladu.

Vláknina zpomaluje tempo trávení a dodává objem

Jedním z důvodů, proč máme krátce po obědě znovu hlad, může být rovněž nedostatek vlákniny. Jídlo sestavené převážně z bílé rýže, těstovin, pečiva nebo jiné přílohy může obsahovat dostatek energie, ale mívá malý objem a jen málo složek, které trávení zpomalí. Některé druhy vlákniny na sebe vážou vodu, zvětšují objem jídla a přispívají k tomu, že pocit sytosti vydrží déle. Nejde tedy pouze o to, kolik má oběd kalorií, ale také z čeho jsou získané. Vlákninu přináší zelenina, luštěniny, celozrnné obiloviny, semínka i celé ovoce. Porci zeleniny by tak neměl tvořit pouze symbolický lístek salátu pod řízkem. K těstovinám lze přidat zeleninovou omáčku a luštěninu, k rýži větší porci zeleniny a do salátu například cizrnu, semínka nebo celozrnné pečivo. Jednotlivé druhy vlákniny působí trochu odlišně, a proto je vhodnější pravidelně střídat její přirozené zdroje než hledat jednu zázračnou přísadu. Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) doporučuje pro dospělé 25 gramů vlákniny na den.

Rychlé sacharidy mohou hlad po obědě uspíšit

Po obědě, který obsahuje převážně sacharidy, přirozeně stoupá hladina glukózy v krvi a organismus začne uvolňovat inzulin. Pokud ale většinu porce tvoří rychle stravitelné cukry (bílé pečivo, velká porce těstovin, moučník…) a chybí bílkoviny a vláknina, může být vzestup a následný pokles glykemie výraznější. U někoho se po obědě může dostavit únava, horší soustředění, chuť na sladké nebo paradoxně i pocit hladu. Neznamená to však, že bychom se měli sacharidům vyhýbat. O tom, jak tělo na oběd zareaguje, totiž nerozhoduje jedna potravina, ale celé složení porce. Roli hraje množství a úprava sacharidů, přítomnost bílkovin, vlákniny i tuků, velikost porce i individuální metabolismus. Přesto je dobré poskládat oběd tak, aby cukry nezůstaly na talíři osamocené. Jinými slovy, rýže, těstoviny nebo pečivo nejsou problémem, pokud je doplní zdroj bílkovin, zelenina či jiná vláknina a také troška zdravého tuku.

Když oběd ovlivnit nelze, pomůže plánovaná pojistka

Ne každý den nám umožní sestavit si ideální oběd. Někdy rozhoduje konkrétní nabídka restaurace, jindy dlouhá cesta, pracovní schůzka nebo příliš nabitý denní program. V takové situaci je lepší počítat s vydatnější svačinou předem než čekat, až přijde náhlý hlad a s ním chuť sáhnout po první dostupné sladkosti. Praktickou pojistkou může být skyr s ovocem nebo třeba hummus se zeleninou. Pokud nemáte prostor si svačinu chystat předem nebo tyto věci nemáte právě v oblibě, můžete sáhnout po řešení v podobě funkčního proteinového nápoje, jakým je v Česku vyráběný Goated. „Proteinové mléko obsahuje v jedné lahvi 33 gramů proteinu, vlákninu i MCT tuky. Může proto vhodně doplnit lehký oběd, který nezasytil tak, jak měl,“ říká Erik Meldik, spoluzakladatel české značky Goated. Výhodou je ready-to-go forma, nápoj je již připravený a stačí jej otevřít a vypít, případně nalít místo mléka třeba do odpolední kávy. „Goated je ideální záloha pro okamžiky, kdy máte hlad, ale nechcete ho zahánět náhodnými sladkostmi nebo fast foodem,“ vysvětluje Erik Meldik.

Geodet nejprve určí přesnou polohu bodu, zpravidla včetně jeho výšky. Na toto místo se pak na silnici namaluje dobře viditelná vlícovací značka, jejíž střed odpovídá zaměřeným souřadnicím. „Jde o přesně zaměřené a zřetelně označené místo, které dokážeme jednoznačně najít ve snímcích pořízených mapovacím vozidlem i v datech z mobilního laserového skenování. Díky jeho známým souřadnicím pak můžeme tato data správně umístit do souřadnicového systému,“ vysvětluje Drahomíra Zedníčková ze společnosti TopGis, která patří mezi přední české dodavatele geodetických a mapovacích služeb.

Tmavý a relativně rovný asfalt vytváří pro světlou značku dobře kontrastní podklad, díky němuž ji kamery mapovacího vozidla snadno zachytí. Asfaltový povrch je navíc stabilnější a přehlednější než tráva nebo hlína, kde by značku mohly zakrýt nečistoty či vegetace. Značky zpravidla slouží pouze pro konkrétní mapovací práce a nejsou trvalou součástí dopravního značení. Na vozovce však mohou zůstat viditelné i po dokončení měření, než je postupně setře provoz nebo překryje nový povrch.

Značky budí emoce. Jejich ničení komplikuje mapování

Velké množství vlícovacích bodů vznikalo napříč Českem v posledních letech zejména v souvislosti s pořizováním dat pro digitální technické mapy krajů. Mapovací vozidla vybavená kamerami, laserovými skenery a systémy družicového určování polohy při něm zaznamenávala okolí komunikací a objekty, jako jsou obrubníky, dopravní značky, svodidla, sloupy, vpusti a další součásti dopravní i technické infrastruktury.

„TopGis se na tvorbě digitálních technických map podílel jako dodavatel pro několik krajů. Vlícovací a kontrolní body byly jedním z prostředků, jak zajistit, aby výsledná data odpovídala skutečnosti s maximální přesností,“ potvrzuje Zedníčková.

Neobvykle působící čtverce bohužel někdy přitahují také nežádoucí pozornost. Lidé je přemalovávají, poškozují nebo odstraňují v domnění, že jde o vandalismus či nesrozumitelnou dopravní značku. Tím však mohou celý proces mapování zkomplikovat a prodražit.

Poškozenou značku je následně nutné obnovit a její polohu znovu zkontrolovat nebo zaměřit. V krajním případě může být potřeba zopakovat také část sběru dat. „Úmyslné ničení může znamenat povinnost nahradit způsobenou škodu a podle okolností také přestupkový či trestněprávní postih. U chráněných geodetických značek umožňuje zákon uložit fyzické osobě pokutu či dokonce odnětí svobody až na dva roky,“ uzavírá Drahomíra Zedníčková.

Je to nával, nebo jen tropický den? Tělo rozdíl poznává obtížně

Nával horka není totéž jako běžné přehřátí. V období klimakteria se v důsledku hormonálních změn rozlaďuje termoregulační centrum v mozku. Zjednodušeně řečeno, zúží se rozmezí teplot, ve kterém se tělo cítí komfortně. I malý podnět pak může spustit prudkou reakci: rozšíření cév, zrudnutí, pocení, bušení srdce a následný chlad. Když se k tomu přidá třiceti-, či dokonce čtyřicetistupňové vedro, vysoká vlhkost a rozpálená místnost, organismus má mnohem menší prostor se ochladit. Návaly proto mohou působit intenzivněji a hůře se odlišují od obyčejného přehřátí.

„Vnější teplota hormonální změny sama o sobě nezpůsobuje a menopauzu neurychluje. Dokáže ale výrazně zhoršit vnímání vazomotorických příznaků, tedy návalů a nočního pocení. Žena pak může mít pocit, že se její klimakterium během léta skokově zhoršilo,“ vysvětluje renomovaný sexuolog a gynekolog MUDr. Pavel Turčan, Ph.D., jenž mimo jiné působí na pozici odborného ženského lékaře a sexuologa v poradně společnosti Vegall Pharma. Pomáhá oblékat se do několika lehkých prodyšných vrstev, které lze snadno odložit, chránit interiér před sluncem už během dne a nosit s sebou vodu a malý vějíř nebo ventilátor. Při začínajícím návalu může ulevit chladný nápoj, omytí zápěstí či zátylku nebo přesun do stínu. Ledová sprcha není nutná, příliš prudké ochlazení může být nepříjemné a tělo na něj může reagovat stažením kožních cév.

Tropická noc zesílí začarovaný kruh nespavosti a únavy

Spánek bývá v klimakteriu citlivý i bez letních veder. Kolísání a postupný pokles estrogenu a progesteronu se může projevit delším usínáním, častějším probouzením i mělčím spánkem. Ženu navíc budí samotný nával, propocené oblečení nebo potřeba napít se. V přehřáté ložnici se jednotlivé vlivy násobí. Po několika horších nocích se obvykle přidává únava, horší soustředění, větší citlivost na stres a podrážděnost. Nedostatek spánku zároveň snižuje schopnost zvládat další návaly, takže vzniká začarovaný kruh. „Ženě se může někdy zdát, že ji najednou trápí celá řada nových klimakterických příznaků. Přitom část z nich souvisí s prostým nevyspáním. V létě je proto ochrana spánku stejně důležitá jako ochlazování během dne,“ upozorňuje lékař. Největší efekt má zabránit přehřátí ložnice, ideálně tedy přes den zatáhnout závěsy či žaluzie, okna otevírat až ve chvíli, kdy je venku chladněji, a ještě před ulehnutím použít k vychlazení místnosti klimatizaci. Vhodné je prodyšné povlečení, tenčí přikrývky a náhradní noční prádlo po ruce. Ani po špatné noci ale není ideální dospávat několik hodin odpoledne. Delší spánek přes den může večer oslabit přirozenou ospalost, a tím narušit další noc.

Dovolená v jiném časovém pásmu rozhodí rytmus

Cestování samo o sobě hormonální přechod trvale nezhoršuje. Mění však téměř všechno, co pomáhá udržet symptomy pod kontrolou: čas spánku, světelný režim, jídlo, pohyb, míru stresu i teplotu prostředí. Při přeletu několika časových pásem se vnitřní biologické hodiny rozcházejí s místním časem. Jet lag se projevuje nespavostí, ospalostí během dne, bolestmi hlavy, horším trávením či podrážděností, tedy potížemi, které se částečně překrývají s projevy klimakteria. „Časový posun klimakterium neurychlí ani nezpůsobí trvalou hormonální nerovnováhu. Ženám, které už hůře spí nebo citlivě reagují na změny režimu, ale může několik dnů výrazně komplikovat fungování,“ říká Pavel Turčan. Po příletu je proto vhodné co nejdříve přejít na místní čas, přes den vyhledávat denní světlo a první den ponechat volnější.

Letní drink může rozpálit nával a zkazit druhou polovinu noci

Vychlazené víno, Aperol nebo jiný koktejl na dovolené svádějí více než během běžného roku. Alkohol však rozšiřuje cévy a u některých žen se stává bezprostředním spouštěčem návalu nebo zrudnutí. Současně zvyšuje ztrátu tekutin a dehydratace může zhoršit bolesti hlavy, únavu či bušení srdce. Navíc není zrovna dobrým pomocníkem pro usnutí. První ospalost může přijít rychleji, spánek je ale ve druhé polovině noci lehčí a častěji přerušovaný. U ženy, kterou už beztak budí noční pocení, se účinky snadno sečtou.

Kromě alkoholu prázdniny přirozeně přinášejí také pozdější večeře, delší večery a více improvizace. To vše může být pro ženu v klimakteriu výzvou. Měla by se proto snažit držet několika pevných bodů: pravidelně jíst, průběžně pít, každý den se přiměřeně hýbat a v přibližně stejný čas vstávat. Pohyb je vhodné přesunout na ráno nebo večer, nikoliv do největšího vedra. Jídelníček by měl obsahovat více zeleniny, ovoce, luštěnin, celozrnných potravin a kvalitních bílkovin. Výbornou službu prokážou fytoestrogeny, které najdeme v sóji, tofu, lněném semínku nebo červeném jeteli. „Ne každý tyto potraviny konzumuje v takové míře, aby pocítil účinky. V takovém případě je vhodné sáhnout po kvalitních preparátech, které fytoestrogeny obsahují. V Česku je jedním z nich třeba Sarapis Soja, jenž navíc obsahuje ještě mateří kašičku a další vitaminy,“ radí lékař.

Ne všechno je jen přechod. Silné nebo nové potíže patří k lékaři

Návaly, pocení, horší spánek i kolísání nálady jsou v klimakteriu běžné. Pokud se však objeví silné bušení srdce, bolesti na hrudi či třeba dušnost, určitě je vhodné rychlé posouzení zdravotního stavu odborníkem. Ne všechny příznaky lze totiž přičítat právě probíhajícímu klimakteriu. Gynekologickou kontrolu je vhodné podstoupit i při neobvykle silném nebo dlouhém krvácení a vždy tehdy, objeví-li se krvácení po menopauze, tedy po dvanácti měsících bez menstruace. Konzultaci si rovněž zaslouží návaly, noční pocení nebo nespavost, které výrazně narušují běžný život. „Klimakterium představuje přirozené období, nikoliv povinnost trpět. Režimová opatření mohou velmi pomoci, ale pokud žena kvůli symptomům dlouhodobě nespí, nezvládá práci nebo se musí vzdávat běžných aktivit, je namístě probrat možnosti s odborníkem,“ uzavírá MUDr. Pavel Turčan.