Premenstruační syndrom, známý také pod zkratkou PMS, zahrnuje celou řadu obtíží, které ženy prožívají každý měsíc před příchodem menstruace. U některých se objeví s předstihem několika málo dní, u jiných mohou problémy nastoupit i týden či dva před menstruací. PMS obvykle zahrnuje jak tělesné, tak psychické potíže. Mezi fyzické patří třeba zadržování vody, bolest podbřišku, hlavy a zad, únava nebo nezvladatelná chuť k jídlu, do psychických pak obvykle spadají výkyvy nálad, podrážděnost, úzkost či porucha koncentrace. Podle dostupných údajů je známo na 150 různých příznaků. „Většina žen v období PMS zvládne i přes nepříjemné projevy fungovat normálně. Přibližně 3 až 8 procent žen však trpí takzvanou premenstruační dysforickou poruchou, která se projevuje tak silnými obtížemi, že znemožňují běžné fungování,“ vysvětluje renomovaný sexuolog a gynekolog MUDr. Pavel Turčan, Ph.D., který mimo jiné působí na pozici odborného ženského lékaře a sexuologa v poradně společnosti Vegall Pharma. Jak si mohou ženy v tomto období pomoci?

Hlídejte si krevní cukr, omezte průmyslově zpracovaná jídla

Pokud týden před menstruací častěji saháte po sladkém jídle, nejde o slabou vůli, ale o hormonální reakci. Pokles estrogenu totiž zvyšuje citlivost na výkyvy krevního cukru, což vede k chutím, únavě i podrážděnosti. Dobrou zprávou je, že s tímto faktem můžete pracovat. Řešením zvýšené chuti na sladké je zaměřit se na příjem bílkovin a konzumaci komplexních sacharidů. Ty poskytnou například ovesné vločky, celozrnné pečivo, quinoa nebo luštěniny. Tento typ sacharidů zpomaluje vstřebávání cukru a pomáhá stabilizovat energii. I některé výzkumy ukazují, že vyšší příjem jednoduchých cukrů a průmyslově zpracovaných potravin souvisí s intenzivnějšími projevy PMS, zatímco stabilnější příjem komplexních sacharidů může pomoci zmírnit výkyvy nálad i únavu. Pomáhá tedy vyhnout se bílému pečivu, sladkostem či sladkým nápojům.

Hořčík jako zbraň proti křečím i nervozitě

Hořčík patří mezi velmi známé minerály. Většina lidí ho přijímá jako prevenci křečí v lýtkách nebo pro zrelaxování svalů a nervů. Málokdo však ví, že se jeho (ne)dostatek přímo pojí také s intenzitou premenstruačního syndromu. Pokud před menstruací pociťujete křeče v podbřišku, horší spánek nebo citlivější náladu, zaměřte se na dostatečný denní příjem hořčíku. Ten pomáhá uvolnit svaly, zmírnit křeče i podpořit psychiku. Hraje totiž klíčovou roli v syntéze a regulaci neurotransmiterů, čímž podporuje produkci „hormonů štěstí“ serotoninu a dopaminu. Napomáhá tak k dobré náladě, motivaci i psychickému klidu a bojuje proti stresu. Navíc pomáhá regulovat množství vody zadržené v těle a snižovat otoky. Do jídelníčku tak zařaďte dýňová semínka, mandle nebo špenát. Pokud těmto potravinám zrovna neholdujete, můžete se poohlédnout po suplementu, kterých je na trhu celá řada. Za jednu z nejúčinnějších forem je považován magnesium bisglycinate, případně magnesium citrát. Důležité je přijímat hořčík dlouhodobě, nikoliv jen jako akutní pomoc, protože jeho účinky se zpravidla projeví až po 4 až 6 týdnech pravidelného užívání. V období PMS, tedy přibližně týden před příchodem menstruace, je však možné dávku mírně navýšit směrem k horní hranici doporučeného příjmu. Ideální je přijímat hořčík v kombinaci s vitaminem B6.

Vitaminy skupiny B zmírní únavu i psychické napětí

Na intenzitu PMS má velký vliv také dostatek některých vitaminů. Odborníci dlouhodobě upozorňují především na význam vitaminů skupiny B, mezi něž patří thiamin (B1), riboflavin (B2), niacin (B3), biotin (B7), kyselina pantothenová (B5) či pyridoxin (B6). „Vitaminy skupiny B podporují správné fungování nervové soustavy, přispívají ke snížení únavy a zároveň se podílejí na regulaci hormonální aktivity. Jsou tudíž velmi účinnou zbraní v boji s premenstruačním syndromem. Jejich ideální kombinace je s mateří kašičkou a sójou, které také pomáhají nepříjemné příznaky PMS zmírňovat. Na trhu tuto kombinaci najdeme třeba u kapslí Sarapis Mensis,“ doporučuje MUDr. Pavel Turčan s tím, že komplexní doplňky zaručí dostatečné pokrytí denní dávky potřebných látek. Vitaminy skupiny B je vhodné přijímat ve zvýšené míře 10 až 14 dní před začátkem menstruace, nicméně pro dosažení nejlepších výsledků se doporučuje užívat „béčko“ dlouhodobě, nejen v akutní fázi.

Omezte sůl, kofein a alkohol

Možná vás překvapí, že projevy PMS nejvíce zhoršují běžné návyky a každodenní drobná rozhodnutí. Například nadbytek soli zadržuje v těle vodu a způsobuje tak otoky i celkový pocit „nafouknutí“. Dopřejete si několikrát v průběhu dne kávu? Pak byste měla zpozornět – nadmíra kofeinu totiž zvyšuje podrážděnost a může zhoršovat třeba i napětí v prsou. Zdravému průběhu cyklu samozřejmě nepomáhá ani alkohol, který má za následek narušený spánek a rozkolísanou hormonální rovnováhu. Pokud si nechcete tato potěšení odepřít úplně, týden před příchodem menstruace je alespoň výrazně omezte a sledujte reakci organismu. Intenzita příznaků PMS by se měla výrazně snížit.

Méně věcí, více stylu

Základem tichého luxusu není plná skříň, ale promyšlený výběr jednotlivých kousků. Zapomeňte na impulzivní nákupy nebo rychlé trendy, které za pár měsíců zmizí a zanechají po sobě jen pachuť a pocit přeplněného šatníku. Místo toho investujte do několika kvalitních kousků, které spolu dobře fungují a dají se mezi sebou snadno kombinovat. Ideální je kapsulový šatník, tedy například dobře padnoucí kalhoty, kvalitní bílé tričko s vyšší gramáží, bílá košile, nadčasový svetr a univerzální kabát. Vždy myslete na to, že by každý kus měl mít minimálně dvě až tři kombinace.

Materiál rozhoduje více než značka

Na první pohled možná nepoznáte logo (případně na oděvu žádné není), ale materiál rozhodně ano. A právě ten tvoří základ dojmu. Kašmír, vlna, bavlna nebo len působí luxusněji nejen vizuálně, ale i na dotek. Oblečení z kvalitních materiálů lépe drží tvar, méně se mačká a při správné péči vydrží dlouhé roky nošení. Syntetické materiály sice mohou být levnější, ale často působí laciněji, navíc mohou zvyšovat pocení nebo podráždění pokožky. Investice do kvality tak není jen otázkou stylu, ale i každodenního komfortu a zdraví.

Šperky jako tichý podpis elegance

V tichém luxusu nehledejte výrazná loga, ale ani okázalé doplňky. Šperky zde fungují jako jemný detail, pomyslná třešnička na dortu, která dotvoří celek, nijak ho však nepřebíjí. Ideální jsou drobné náušnice, subtilní řetízky nebo jemné náramky, které působí čistě a nadčasově. „Šperk by měl osobnost podtrhnout, nikoliv ji překřičet. Klíčem je kvalita, precizní zpracování a nadčasový design,“ potvrzuje Dominika Šťovíčková, spoluzakladatelka české šperkařské značky USHI, která se specializuje na výrobu originálních stříbrných šperků bez obsahu niklu. Správně zvolený šperk tak může být nenápadným, ale současně velmi silným prvkem celého outfitu.

Detaily, které rozhodují o celkovém dojmu

Tichý luxus stojí na detailech, které na první pohled nepůsobí nijak nápadně, ale dohromady vytvářejí silný a kultivovaný dojem. Řeč je například o pečlivě upravených vlasech, čistých nehtech, kvalitní obuvi, dobře padnoucím střihu nebo třeba sladěné barevnosti. To vše dohromady tvoří váš celkový obraz a hraje zásadní roli. Studie ukazují, že první dojem si lidé vytvářejí už během několika prvních sekund, a drobnosti jako pečlivě zastrčená košile, čisté boty nebo decentní šperk rozhodně udělají své.

Chyba 1: Nakupujete bez plánu

Jednou halenka ve slevě, podruhé šaty, které vás zaujaly na první pohled. Bez jasné strategie se však šatník rychle zaplní kousky, které spolu ani při nejlepší snaze neladí. Výsledkem je pak paradox – máte plnou skříň, ale v ní minimum nositelných kombinací. Co s tím? Základem je stanovit si vlastní styl a držet se střídmé barevné palety, ideálně tří až čtyř odstínů, které se mezi sebou dobře kombinují. Při nákupu pak může pomoci i jednoduché pravidlo: každý nový kousek musí ladit alespoň se dvěma dalšími, které už vlastníte.

Chyba 2: Ignorujete kvalitu a střih

Levné oblečení může být lákavé, ale často ztrácí tvar, barvu i celkový vzhled už po několika praních. Takové kousky pak ve výsledku zůstávají ve skříni, protože se v nich necítíte dobře, ale zároveň je vám líto je vyhodit, protože jsou relativně nové. Kvalitní střih a materiál přitom dokážou výrazně ovlivnit celkový dojem. Oblečení by mělo sedět, zvýraznit přednosti a současně být pohodlné. Nevhodně zvolené materiály mohou totiž způsobovat diskomfort, nadměrné pocení nebo i podráždění pokožky. Investice do několika kvalitních kousků se proto dlouhodobě vyplatí více než hromadění levných alternativ.

Chyba 3: Podceňujete sílu doplňků

Ženy si často myslí, že potřebují nové oblečení, problém přitom bývá jinde. Klíčem k osvěžení a změně outfitu mohou být chytře zvolené doplňky, které dokážou celý look proměnit během několika vteřin. Jeden základní outfit tak může působit sportovně, elegantně i večerně. „Stačí dva až tři kvalitně zpracované šperky, které mezi sebou můžete dobře kombinovat a které dokážou outfit proměnit během okamžiku. Univerzální jsou například minimalistické kousky,“ potvrzuje Dominika Šťovíčková, spoluzakladatelka české šperkařské značky USHI, jež se specializuje na výrobu originálních stříbrných šperků bez obsahu niklu. Klíčové je však vybírat nadčasové tvary a kvalitní materiály, které vydrží každodenní nošení.

Chyba 4: Neprovádíte pravidelný detox šatníku

Pokud máte ve skříni věci, které jste rok nevzaly na sebe, je velmi pravděpodobné, že už je nosit nebudete. Přesto tam z určité nostalgie zůstávají a zbytečně komplikují každodenní rozhodování. Pravidelný detox šatníku vám pomůže udržet si přehled, zjednodušit kombinování a znovu objevit vlastní styl. Oblečení tedy rozdělte na to, které nosíte, na to, co nenosíte (ale je v dobrém stavu a můžete ho tedy prodat či darovat), a to, které je třeba vyřadit, protože už zkrátka dosloužilo. Díky tomu vám ve skříni zůstanou jen skutečně využitelné kousky. Minimalismus v oblékání navíc šetří nejen čas, ale i energii a mnohdy i peníze.

Chyba 5: Řídíte se trendy místo vlastního vkusu

Sociální sítě jsou zaplaveny módními inspiracemi, které svádí k neustálému nakupování nových trendů. Jenže ne všechno, co vypadá dobře na influencerce či modelce, bude fungovat i v běžném životě. Obvyklou chybou je pořizování výrazných trendových kousků, které sice krátkodobě zaujmou, ale nijak nezapadají do zbytku šatníku a neodpovídají ani vašemu dlouhodobému stylu. Výsledkem jsou pak skříně plné oblečení, které si na sebe vezmete jednou, nebo dokonce vůbec. Mnohem důležitější než slepé následování trendů je znát vlastní postavu, barevný typ i životní styl, a podle toho tvořit šatník. Přirozeně. Pokud se totiž v oblečení necítíte samy sebou a pohodlně, nebude to nikdy fungovat. Bez ohledu na to, jak moc je outfit právě módní.

Změna světla i režimu může psychiku rozkolísat

Jaro není pro psychiku automatickou úlevou. Paradoxně tomu může být naopak – změna světla, prodlužování dne i posuny ve spánkovém režimu mohou narušit cirkadiánní rytmy a biologické procesy, které mají vliv na prožívání a náladu. „U vnímavějších osob mohou tyto faktory vést spíše k rozkolísání než ke zlepšení jejich psychického stavu. Část lidí také v jarních měsících popisuje i nárůst neklidu, podrážděnosti nebo vnitřního napětí,“ nastiňuje psychiatr MUDr. Matěj Kasal.

Může s tím souviset také fakt, že zima někdy drží člověka v úsporném režimu, kdy má méně aktivit, sociálních nároků i menší tlak na výkon. Jakmile se na jaře okolí opět rozběhne naplno, může se najednou ukázat kontrast mezi světem venku a tím, jak se člověk cítí uvnitř. „V tomto případě nejde ani tak o to, že by jaro samo vytvořilo psychickou poruchu, ale spíše odhalí potíže, které už byly přítomné,“ vysvětluje lékař. Významnou roli hraje také únava po zimě, kvůli které člověk hůře reguluje emoce, více katastrofizuje a má menší kapacitu zvládat stres. Vyčerpání tak často působí jako půda, na které se úzkost snáze rozvine nebo zesílí.

Tlak na dobrou náladu může potíže prohloubit

S příchodem jara se pak pojí i nezdravé očekávání, že teď už bude lépe. Právě tento tlak na dobrou náladu ale může být dalším faktorem, který negativně působí na psychiku. „Když člověk uvěří, že s příchodem jara už by měl fungovat normálně, může vlastní obtíže začít vnímat jako osobní selhání. A čím více se pak snaží úzkost, smutek nebo napětí rychle odstranit silou vůle, tím více se na ně fixuje,“ potvrzuje psychiatr. Psychologie ostatně dlouhodobě popisuje paradox, že přehnaná snaha zbavit se nepříjemných vnitřních stavů je může zesilovat. „Podobně víme, že větší přijetí nepříjemných emocí bývá spojeno s menší psychickou zátěží v čase. U některých úzkostných lidí se dokonce objevuje i paradoxní nárůst úzkosti ve chvíli, kdy se mají uvolnit.“

A proč někdo reaguje na jaře citlivěji? Část zranitelnosti je podle psychiatra biologická: vnímání rozdílů v cirkadiánní regulaci, spánku, citlivosti na světlo a sezónní změny. Pak je zde rovina psychologická, tedy třeba vyšší úzkostnost, perfekcionismus, větší sebekritičnost nebo sklon k ruminaci. Neodmyslitelným faktorem jsou však také naučené vzorce, tedy jak člověk zachází se stresem, jestli si dovolí odpočinek nebo jak interpretuje tělesné a emoční signály.

Beznaděj, nespavost a úzkosti? Vyhledejte odbornou pomoc, jde to i online

Situace si podle odborníka zaslouží pozornost tehdy, když potíže trvají déle, zhoršují běžné fungování a neprojevují se jen únavou, ale i ztrátou radosti, beznadějí, výraznou úzkostí, nespavostí nebo naopak nadměrnou spavostí. Přidat se může i porucha soustředění, tělesný neklid či vyhýbavé chování. A to vše tak, že člověk svůj stav nedovede kontrolovat a problémy mu zasahují do každodenního života.

„V takovém případě je určitě vhodné vyhledat pomoc. Vzhledem k dlouhým čekacím lhůtám na osobní setkání je možné využít například digitální terapeutické programy Mindwell, které jsou jako jediná digitální terapie v Česku plně hrazené ze zdravotního pojištění. S programem je možné začít prakticky ihned, z pohodlí domova, přitom však stále pod odborným dohledem a s podporou terapeuta,“ doporučuje lékař.

Podle něj mají techniky KBT, na nichž staví i Mindwell, u depresivních a úzkostných obtíží solidní evidenci účinnosti. Dávají člověku strukturu v době, kdy se v sobě ztrácí, učí rozpoznávat spouštěče, automatické myšlenky, vyhýbavé strategie i bludný kruh mezi tělem, emocemi a chováním. Navíc kombinují psychoedukaci, praktická cvičení a pracují měřitelnými kroky. K zahájení terapie přitom od letoška postačí žádanka od indikujícího lékaře. „Výhodou tak je, že díky tomu začnou svůj stav řešit i lidé, kteří by klasickou péči odkládali,“ dodává lékař.

Jaro není ani lék, ani diagnózaPodle odborníka však jaro samo o sobě není ani lék, ani diagnóza. Mediální obraz podle něj bývá zjednodušený, jako by více světla automaticky znamenalo více psychické pohody. „Ve skutečnosti je přechod mezi ročními obdobími pro část lidí obdobím vyšší zranitelnosti. Když je někomu v dubnu psychicky hůř, neznamená to, že dělá něco špatně. Spíše jeho psychika nebo organismus nezvládají změnu tak hladce, jako je tomu u jiných. To je argument pro větší všímavost, ne pro stud,“ upozorňuje psychiatr. „Zhoršení pak neznamená vždy jen jarní splín. Pokud jsou přítomny výrazné úzkosti, porucha fungování nebo sebevražedné myšlenky, je správné vyhledat odbornou pomoc,“ uzavírá psychiatr MUDr. Matěj Kasal.

Matrescence: proměna, na kterou ženu nikdo nepřipraví

Mateřství bývá v představách spojeno hlavně s láskou, naplněním a přirozeností. Realita je ale mnohem vrstevnatější. Žena totiž prochází velkou biologickou, psychickou, vztahovou i sociální změnou najednou. „Výzkumy dnes mluví o takzvané matrescenci, tedy o hluboké přeměně identity při přechodu z role ženy do role matky. Antropoložka Dana Raphael, která termín zavedla už v 70. letech, ji vnímá jako vývojovou fázi, podobně zásadní, jako třeba dospívání,“ objasňuje terapeutka Mgr. Jiřina Maršálková z Mindwell. Tento proces je přirozený, ale zároveň náročný a často nepředvídatelný.

Po narození dítěte se život ženy výrazně změní. Promění se tělo, denní režim, vztahy i množství času, který má sama pro sebe. Často i přátelé, protože začne přirozeně trávit více času s těmi, kteří mají také děti. Ženy často v tomto období hovoří o nejistotě, nespokojenosti nebo pocitu, že se v nové roli teprve hledají. Někdy nejsou spokojeny s vlastním tělem a prožívají frustraci z nedostatku času, prostoru a energie. Pro některé ženy může být porod spojen i s traumatickými prožitky, se kterými se potřebují vyrovnat. Všechno je nové, a ne vždy příjemné. 

Tlak na šťastnou mámu provází pocity viny

Právě zde často vzniká rozpor mezi představou a realitou – namísto klidu a jistoty přichází nejistota, únava a tlak na zvládnutí nové role. Žena se ocitá v situaci, kdy se musí rychle adaptovat na změny, aniž by měla dostatek prostoru je zpracovat. Žena sama často očekává, že si na novou roli automaticky zvykne, ale následně zjistí, jak dlouhodobě fyzicky a emočně je péče o dítě náročná. Často bez odpočinku nebo prostoru pro vlastní potřeby. Velkou roli hraje i tlak na spokojenou a šťastnou maminku. „Když to žena takto necítí, nebo to necítí vždy, může prožívat pocity viny nebo selhání. Pocit, že to jako máma nezvládá, může vést ke snaze to skrývat, což může oddálit potřebnou pomoc. Přitom duševní potíže po porodu nejsou vzácné. Podle WHO jimi po porodu prochází zhruba 13 % žen, podle dalších zdrojů pociťuje depresivní prožívání až každá pátá žena,“ upozorňuje terapeutka. Poporodní úzkost zasahuje zhruba 12,3 % žen a bývá méně často rozpoznaná než deprese. U části žen (přibližně 6,2 %) se objevují také obsedantně-kompulzivní potíže.

Pocit viny často nevychází z reality, ale z nepřiměřeně vysokých vnitřních a společenských nároků. Mnoho žen má v hlavě představu, že dobrá máma má být trpělivá, klidná, organizovaná, pečující a ještě spokojená. „Upřímně, to je Mission Impossible. Výzkum ukazuje, že rodičovský perfekcionismus a nerealistická očekávání zvyšují riziko depresivního prožívání,“ vysvětluje terapeutka s tím, že když se ženy snaží dostát nárokům bez ohledu na možnosti, dříve či později dojde k přetížení. „Americký neuropsychiatr Daniel Siegel zavedl termín Okno tolerance. To je stav, kdy máme jasnou mysl, jsme relativně v klidu a bdělí, naše nervová soustava je regulovaná. Když je toho na nás příliš, dostaneme se mimo toto okno a začneme být podráždění, vzteklí a nesoustředění, případně jdeme naopak do útlumu a odpojení,“ doplňuje odbornice.

K mateřství navíc patří podle expertky ambivalentní pocity. Na jedné straně cítíte radost, něhu, když svoje děťátko držíte v náručí. Na druhé straně jste vyčerpaná, unavená, nevyspaná. Nevíte si rady, dítě pláče a je těžké ho utišit, nic nezabírá, jste zoufalá a prožíváte vztek. Ne každá nepohoda po porodu však automaticky znamená duševní onemocnění. „Může se dostavit takzvané poporodní blues, které se objevuje v prvních dnech po porodu a projevuje se například plačtivostí, labilitou nebo zvýšenou citlivostí. Tento stav obvykle sám do dvou týdnů odezní. O poporodní depresi hovoříme až tehdy, když se obtíže prohlubují nebo trvají déle,“ vysvětluje terapeutka Jiřina Maršálková.

Neustálé přemýšlení, které nemá začátek ani konec

Velkou, ale často přehlíženou zátěží je pro maminky také takzvaný mental load. Ten zahrnuje nejen samotné vykonávání úkolů, ale především jejich plánování, organizaci, neustálé držení věcí v hlavě, předvídání problémů, rozhodování a nesení zodpovědnosti za to, že vše poběží, jak má. Matka tak myslí na režim dítěte, domácnost, školu a školku, očkování, nákupy, termíny, lékaře i potřeby partnera a emoce ostatních členů rodiny. Tato mentální zátěž je vyčerpávající právě tím, že nemá jasný začátek ani konec a často zůstává neviditelná a neocenitelná. Mámy ji dělají bez adekvátní odměny. „Novější studie ukazují, že kognitivní složka domácí práce je u matek rozdělená ještě nerovněji, než samotná fyzická práce. A právě ona souvisí se stresem, depresivním prožíváním, vyhořením i horší partnerskou spokojeností,“ vysvětluje odbornice.

„V Česku je navíc vidět, že ženy po návratu do práce odpracují stejně času, jako muži, ale současně na nich i nadále zůstává větší díl neplacené péče. To je přesně kombinace, která podporuje chronické přetížení a pocit, že žena selhává na všech frontách, i když ve skutečnosti jen dlouhodobě nese nepřiměřenou zátěž,“ nastiňuje Jiřina Maršálková. To ostatně potvrzují i data. Podle EIGE v Česku mezi rodiči dětí ve věku 0–11 let tráví více než pět hodin denně péčí a domácností 45 % žen, ale jen 18 % mužů.

Pokud potíže trvají déle než 14 dní, je dobré vyhledat pomoc

Psychické obtíže matek podle expertky nejsou individuální problém ženy, ale celé společnosti. Když společnost očekává intenzivní péči o dítě, ale současně nenabízí dost odpočinku, sdílené péče, dostupných služeb a podpory pro psychické obtíže, přetížení roste. Pokud smutek, úzkost, podrážděnost, beznaděj nebo emoční odpojení trvají déle než dva týdny, je dobré vyhledat odbornou pomoc. Takovou možnost dnes nabízí digitální terapeutické programy Mindwell, které jako první v Česku plně hradí zdravotní pojišťovny. Žena se jich může účastnit z pohodlí domova a v tempu, které je pro ni v této životní fázi možné a pohodlné. Nemusí dojíždět osobně na sezení, ale může terapii absolvovat z vlastní pohovky, třeba v době, kdy miminko právě spí. Navíc nemusí na pomoc čekat dlouhé týdny nebo měsíce, začít může prakticky ihned, jakmile dostane žádanku například od praktického lékaře.

„Pokud žena přestává zvládat běžný den, má pocit selhání, ztrácí zájem o dítě a věci kolem sebe, cítí se od dítěte výrazně odpojená nebo má vtíravé a něčím podivné myšlenky, je vhodné se svěřit a obrátit se na odborníka,“ souhlasí terapeutka. Poporodní deprese a další psychické obtíže jsou léčitelné, ale nezlepší se tím, že matka vydrží, až to přejde. Kromě emoční podpory (tedy nezlehčovat, nehodnotit, neříkat, že to přece zvládají všechny maminky) je důležitá také reálná pomoc. Dopřát ženě, aby si mohla odpočinout a převzít na sebe alespoň část úkolů, na které by nemusela myslet.

Spánek není luxus, ale biologická nutnost. Během nočního odpočinku tělo nejen fyzicky a psychicky odpočívá, ale také se z mozku odplavují toxiny, které se zde nahromadily během dne. Kvalitní spánek snižuje riziko vysokého krevního tlaku, deprese i obezity a podporuje paměť. Jeho nedostatek se projevuje únavou, oslabenou imunitou, vyšším rizikem civilizačních onemocnění nebo kolísáním nálady. Dlouhodobý nedostatek spánku v průběhu života může dokonce zvyšovat riziko Alzheimerovy choroby. Pokud spíte dostatečně dlouho, ale budíte se bez energie, je na místě hledat příčinu hlouběji. Často právě v rozhozeném hormonálním systému.

Spánek není jen o hodinách. Klíčový je melatonin

Můžete spát osm hodin, a přesto se cítit vyčerpaně. Ptáte se proč? Protože kvalita spánku závisí mimo jiné na hormonu melatoninu, který pomáhá synchronizovat cirkadiánní rytmus. Jeho vyplavení dává tělu signál, že už je čas jít na kutě. S věkem se jeho tvorba mírně zpomaluje, proto mívají lidé ve vyšším věku se spánkem někdy potíže. Pokud jeho produkci narušuje modré světlo z mobilu, nepravidelný režim nebo stres, tělo se nedostane do hlubokých regeneračních fází spánku. Dlouhodobě snížená nebo časově posunutá hladina melatoninu je pak spojena s horší regenerací i vyšší únavou během dne. Zároveň může dále prohlubovat narušení cirkadiánního rytmu, což souvisí nejen s nekvalitním spánkem a zhoršenou náladou či oslabenými kognitivními funkcemi, ale i se zvýšeným rizikem metabolických poruch, včetně diabetu 2. typu. Co s tím? Vypněte obrazovky alespoň hodinu před spaním, spěte v naprosté tmě, v chladné, dobře větrané místnosti a choďte spát ve stejný čas. Právě pravidelnost je pro hormonální rovnováhu zásadní.

Ranní energii řídí kortizol. Když kolísá, tělo nefunguje

Hormon kortizol má mezi lidmi špatnou pověst. Většina z nás si ho spojuje s nezdravým chronickým stresem, přibíráním na váze, vysokým tlakem a úzkostmi nebo právě se špatným spánkem. K životu ho však potřebujeme, například se bez něj ráno neprobudíme. Problémy přináší jeho nevhodně načasované vyplavování. Hladina kortizolu by měla být nejvyšší po probuzení a během dne postupně klesat, abychom večer s klidnou myslí usnuli. Pokud je tělo ve stresu nebo nemáte pravidelný spánkový režim, tento rytmus se postupně rozpadne. Výsledek? Ráno jste unavená a večer nemůžete usnout. „Chronický stres narušuje přirozený hormonální cyklus a může vést k vyčerpání organismu,“ upozorňuje renomovaný sexuolog a gynekolog MUDr. Pavel Turčan, Ph.D., který mimo jiné působí na pozici odborného ženského lékaře a sexuologa v poradně společnosti Vegall Pharma. Jak na tuto situaci vyzrát? Ideálně kombinací pravidelného mírného pohybu, vyvážené stravy, zařazení hořčíku a omezení kofeinu po 14. hodině odpoledne. Tak jako v případě melatoninu i u kortizolu je důležitá pravidelnost – chodit spát a probouzet se v přibližně stejný čas.

Estrogen ovlivňuje spánek více, než si myslíte

Ženský hormon estrogen si naprostá většina lidí asociuje s ženským cyklem, menstruací nebo mateřstvím. Estrogen však ovlivňuje mnohem více sfér, například i kvalitu spánku. Jeho pokles, zejména v perimenopauze, v přechodu nebo při hormonální nerovnováze, může vést k častému nočnímu buzení, pocení a pocitu neklidného spánku. Ostatně, poruchy spánku patří mezi nejčastější obtíže v období hormonálních změn. „Ženy mnohdy souvislost mezi hormony a spánkem podceňují. Přitom i mírné výkyvy estrogenu mohou významně ovlivnit regeneraci organismu,“ potvrzuje MUDr. Pavel Turčan. Ulevit pomůže opět úprava jídelníčku a pravidelný režim. Velkou pomoc mohou nabídnout přírodní látky fytoestrogeny, které mají podobné účinky jako lidské hormony. „Fytoestrogeny se v těle vážou na estrogenové receptory. Mohou tak do jisté míry suplovat účinek estrogenu a jeho hladinu regulovat. Díky tomu pomáhají stabilizovat hormonální výkyvy a zlepšovat kvalitu spánku,“ dodává lékař s tím, že fytoestrogeny jsou obsaženy například v přírodním preparátu Sarapis Soja, který obsahuje isoflavony ze sóji a červeného jetele.

Tělo potřebuje signál. Jak si nastavit hormonální rovnováhu?

Hormonální systém miluje řád. Chaotický režim, nepravidelný spánek, stres a špatná strava ho dovedou poměrně spolehlivě rozhodit. Zásadní je proto vytvořit tělu jasné signály: ráno mu dopřejte přirozené světlo a lehký pohyb, které nastartují produkci kortizolu a potřebné energie, večer naopak tmu, zpomalení a klid, aby se mohl vyplavit melatonin. Pomáhá vyvážený jídelníček s dostatkem bílkovin, zdravých tuků a minerálů, jako jsou hořčík nebo zinek, které podporují nervový i hormonální systém. Špatný spánek a rozhozené hormony jsou totiž spojené nádoby a vzájemně se velmi ovlivňují. Čím dříve tento začarovaný kruh přerušíte, tím rychleji se tělo vrátí do rovnováhy.

Počasí v posledních letech v České republice charakterizují častější silné bouřky, vichřice a další extrémní projevy. Ty s sebou přinášejí i vyšší riziko pádu stromů, které představují významné ohrožení pro dopravní infrastrukturu. Stovky případů ročně musí řešit například Správa železnic. „Průměrně za rok řešíme přibližně 800 pádů stromů do kolejiště. Počet narůstal do roku 2024, kdy jsme evidovali 896 pádů. Loni jejich počet klesl na 582,“ popisuje Nela Eberl Friebová, tisková mluvčí Správy železnic.

S podobnou situací se pravidelně potýkají také silničáři, častěji ale na krajských a obecních komunikacích. Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD), které spravuje dálnice a silnice I. třídy, se potýká s pády stromů na vozovku spíše výjimečně. „V současnosti řešíme zhruba jeden až dva případy ročně. Jejich počet navíc klesá a jde spíše o ojedinělé události,“ uvádí Jan Rýdl, mluvčí ŘSD.

Kácení na vytipovaných úsecích

Pádům stromů na dopravní infrastrukturu se správci snaží předcházet pravidelnou kontrolou porostů v okolí silnic a tratí, ořezem rizikových větví i odstraňováním stromů ve špatném zdravotním stavu. Podle Jiřího Rozsypálka z Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity v Brně patří obecně mezi nejčastější znaky špatné kondice stromu přítomnost plodnic dřevních hub, poškození hmyzími škůdci či objevující se dutiny, trhliny nebo zbytnělá báze kmene. Zároveň ale zdůrazňuje, že nebezpečný strom nelze spolehlivě poznat jen podle vitality.

„Občas se setkávám s nepravdivým tvrzením, že nebezpečné stromy jdou identifikovat snadno, podle ztráty olistění, jednoduše prosychání. Je pravdou, že když je strom fatálně poškozen, tak často začne prosychat, ale rozhodně není možné prezentovat to tak, že zelený vitální strom není nebezpečný. Se selháváním vitálních stromů vývraty i zlomy se setkávám velmi často,“ upozorňuje odborník.

Pomáhají i moderní technologie

Stále větší roli přitom hrají při kontrole vegetace v okolí infrastruktury i moderní technologie, které umožňují oslabený porost odhalit a zásahy lépe cílit. „Věnujeme se pilotním projektům zaměřeným na mapování dřevin s využitím moderních technologií, jako je laserové skenování poskytující detailní informace o výšce, tvaru a struktuře vegetace,“ popisuje Nela Eberl Friebová. Dalším důležitým zdrojem dat jsou pak pro Správu železnic i letecké multispektrální snímky. 

„Letecké snímkování dnes neukazuje jen to, kde vegetace zasahuje do dopravního koridoru, ale s využitím infračervených dat umožňuje také hodnotit její vitalitu,“ popisuje Drahomíra Zedníčková, výkonná ředitelka společnosti TopGis, která se na pořizování leteckých dat a jejich analýzu zaměřuje. 

„Změny odrazivosti v červené a blízké infračervené části spektra mohou upozornit na stres vegetace a zhoršenou kondici porostu související mimo jiné se změnami obsahu chlorofylu. V praxi tak lze v rozsáhlém území rychle vytipovat místa vhodná pro podrobnější terénní kontrolu nebo cílený zásah,“ doplňuje.

Tato metoda pomáhá nejen správcům dopravní infrastruktury, ale třeba i provozovatelům distribuční soustavy, kteří mohou díky ní lépe identifikovat úseky, kde vegetace ohrožuje vedení. Využití nachází i v lesním hospodářství, například při analýze porostů zasažených kůrovcem. Z leteckých dat lze navíc odhadnout i objem dřeva určeného k těžbě, takže realizační firmy mají předem přesnější podklady a práce v terénu je tak rychlejší i efektivnější.

Odpovědnost vlastníků pozemků

Povinnosti ale neleží jen na správcích infrastruktury. Také vlastníci okolních pozemků by měli své stromy a porosty průběžně kontrolovat a včas řešit dřeviny, které mohou ohrozit silnice nebo železniční tratě. Pokud tak neučiní, vystavují se riziku odpovědnosti za škodu i za náklady spojené s odstraněním vzniklého nebezpečí.

Stejné pravidlo platí i pro ochranná pásma v blízkosti elektrické distribuční soustavy, kde provozovatelé opakovaně řeší přebujelou vegetaci zasahující z okolních pozemků. „Lidé si totiž neuvědomují, a mnohdy často nevědí, že takovou povinnost mají. Rozbujelá vegetace v ochranném pásmu přitom patří mezi nejčastější příčiny poruch na venkovním vedení,“ popisuje Petr Nováček, vedoucí řízení údržby a oprav společnosti EG.D.

U vedení nízkého napětí by se žádná vegetace neměla přiblížit blíže než na 2 metry od krajního vodiče, u vysokého napětí je bezpečná vzdálenost pro ořez 3,5 metru. Současně platí, že porosty v ochranném pásmu by zpravidla neměly přesahovat výšku 3 metrů. Pokud lidé tuto povinnost nedodrží, může je Energetický regulační úřad pokutovat.

Neviditelné riziko? Dva zdraví lidé, přesto přenašeči

Z pohledu reprodukční medicíny je zásadní uvědomit si jednu věc: genetická mutace není rarita, ale běžná součást lidské populace. Podle odborníků je většina lidí přenašečem dvou až deseti monogenních genetických onemocnění, aniž by se to u nich jakkoliv projevilo. „Klíčový pojem je přenašeč. Jde zdravého člověka, který ve své DNA nese patogenní variantu genu. Jelikož druhá kopie genu je funkční, na jeho zdravotním stavu se to nijak neprojeví. Nemá žádné obtíže a o svém genetickém riziku netuší,“ vysvětluje Mgr. David Kubíček, Ph.D., molekulární genetik a ředitel genetické laboratoře kliniky Repromeda „Problém nastává v okamžiku, kdy se potkají dva přenašeči stejné mutace. V takovém případě existuje až 25% riziko, že se narodí dítě s vážným genetickým onemocněním. Každý pár má přitom už v základu přibližně 2% populační riziko narození dítěte s vrozenou vadou,“ říká odborník s tím, že v polovině případů bude potomek opět přenašečem a pouze ve zbylé čtvrtině případů bude zcela bez genetické zátěže.

Není to rarita. Týká se to tisíců párů v Česku

Možná vás překvapí, že nejde o ojedinělé případy. Naopak, riziko se týká tisíců párů napříč Českem. „Z našich dat vidíme, že přibližně u 4 až 6 % párů jsou oba partneři přenašeči pro jedno z více než sta genetických onemocnění, které u nás v laboratoři testujeme v rámci rozšířených carrier screeningových testů,“ potvrzuje David Kubíček. Odborníci dnes uvádějí, že existuje zhruba šest až osm tisíc vzácných onemocnění, přičemž jejich počet není definitivní. Medicína totiž průběžně objevuje nové syndromy a zároveň odhaluje genetické příčiny nemocí, u nichž dříve původ známý nebyl. 

Právě genetika hraje u vzácných onemocnění zásadní roli. „Odhaduje se, že přibližně až 80 % vzácných onemocnění má dědičný podklad. Jinými slovy, ve většině případů jde o onemocnění, která souvisejí s konkrétní změnou v DNA. To je z pohledu reprodukční medicíny zásadní zpráva, protože právě u geneticky podmíněných nemocí lze v některých případech zasáhnout ještě před samotným početím,“ říká MUDr. Kateřina Veselá, Ph.D., ředitelka kliniky Repromeda.  

V Izraeli, USA, Kanadě nebo Británii se páry před početím testují 

Zahraniční zkušenosti ukazují, že systematické genetické testování dokáže výrazně snížit výskyt některých závažných onemocnění v populaci. „Historicky největší přínos měly tyto testy například pro aškenázské Židy, u nichž byl násobně vyšší výskyt Tay-Sachsovy choroby než u zbytku světa. Právě preventivní screening tohoto onemocnění snížil jeho výskyt o více než 90 %,“ objasňuje genetik. 

Není proto překvapením, že jeden z nejpokročilejších systémů prekoncepčního genetického testování má právě Izrael, kde je screening velmi běžný a často i hrazený pojišťovnami. Součástí standardní zdravotní péče je testování také v USA, v Kanadě nebo třeba Velké Británii. V Česku však zůstává spíše výjimkou než pravidlem. „Přestože se informovanost o tomto tématu pomalu zvyšuje a testy podstupuje čím dál více párů, stále mluvíme o velmi úzké skupině. Většina lidí vůbec netuší, že nějaké preventivní genetické vyšetření existuje,“ souhlasí David Kubíček s tím, že by situaci velmi napomohlo, kdyby byly testy hrazeny z veřejného zdravotního pojištění. 

„Politiky i zástupce zdravotních pojišťoven často slyšíme mluvit o tom, že preventivní programy jsou účinnější i finančně výhodnější než řešení důsledků. Léčba vzácného genetického onemocnění je přitom finančně nejnákladnější, například cena léku pro spinální muskulární atrofii je více než 50 milionů korun. A to nemluvíme o tom, že tyto diagnózy jsou obrovskou tragédií, která citelně zasáhne do života celé rodiny,“ dodává genetik s tím, že právě zde by podpora osvěty a prevence měla obrovský smysl. „Význam prevence je o to větší, že u řady vzácných onemocnění dosud neexistuje léčba. Lze pouze zmírňovat příznaky, zpomalovat průběh nemoci a prodlužovat život. Rodiny tak často čelí nejen obrovské psychické zátěži, ale i dlouhodobému sociálnímu a ekonomickému vyčerpání,“ říká odborník. Pro představu, pojišťovny ročně vydají přibližně 200 milionů korun na léčbu lidí se spinální muskulární atrofií a průměrně ročně 250 milionů za léčbu cystické fibrózy.

Test před početím je snadný, stačí odběr krve obou partnerů

Prekoncepční genetické testování, například rozšířené carrier screening jako PANDA Carrier, dokáží z jednoho odběru krve analyzovat více než 100 klinicky nejvýznamnějších recesivních monogenních onemocnění najednou. Podle odborníků jde o jednu z nejrozumnějších forem prevence v reprodukční medicíně. Pár tímto krokem získá důležité informace ještě ve chvíli, kdy má čas se v klidu rozhodnout, jak postupovat dále, a není vystaven tlaku spojenému s probíhajícím těhotenstvím nebo pozdě zachycenou diagnózou plodu. „Preventivní genetické testování dokáže u českých párů snížit riziko narození dítěte s genetickým onemocněním až třicetinásobně,“ doplňuje genetik. 

V případě, že test odhalí rizikovost páru, není nutné, aby se jejich cesty rozešly. Řešením je preimplantační genetické testování embryí, které se provádí v rámci IVF. Pár podstoupí IVF a lékaři vytvořená embrya otestují na přítomnost rizikového genu. Do dělohy pak přenesou to embryo, které dědičnou zátěž nenese.   

Způsob, jakým lidé na internetu hledají informace, se v poslední době výrazně proměňuje. Stále více uživatelů už nespoléhá pouze na klasické vyhledávače, ale získává odpovědi přímo prostřednictvím konverzačních AI nástrojů, jako jsou ChatGPT, Claude, Perplexity nebo Gemini. Například letošní průzkum agentury STEM/MARK ukazuje, že 79 procent Čechů, kteří využívají AI nástroje, je alespoň občas používá k hledání informací místo tradičních vyhledávačů.

„S tím logicky roste i potřeba firem zajistit, aby se informace o nich, jejich produktech a službách dostávaly do AI přehledů a generovaných odpovědí,“ nastiňuje Jakub Lepš, generální ředitel divize datových analýz česko-americké společnosti Newsmatics. Právě tomu se věnuje disciplína označovaná jako GEO neboli Generative Engine Optimization, tedy optimalizace pro generativní vyhledávání. 

Důvěryhodné zdroje, konzistence a přehlednost

Co o firmě, produktu nebo konkrétní osobě řekne jazykový model, nelze v praxi přímo řídit. Výslednou podobu jeho odpovědí však lze nepřímo ovlivňovat hlavně tím, jaké informace o firmě jsou na internetu dostupné. „Největší roli hrají zmínky v důvěryhodných a relevantních médiích. Právě nezávislé zdroje mají pro jazykové modely největší váhu, zvlášť pokud se stejná informace potvrzuje napříč více místy,“ vysvětluje Jakub Lepš.

Význam mají podle něj také platformy jako Wikipedie, Reddit nebo recenzní weby typu Google Reviews či Trustpilot. Důležitý je i vlastní obsah firmy na webu, zejména pokud je dobře strukturovaný a ideálně potvrzený externími zdroji. Roli hraje také aktuálnost informací a jejich forma, protože modely lépe pracují s jasně definovanými a aktualizovanými daty.

„Rozhodující je tedy kombinace důvěryhodnosti zdroje, konzistence informací napříč více kanály a jejich jasné, dobře strukturované podoby,“ shrnuje zástupce společnosti Newsmatics.

Riziko dezinformací a zkreslení

Vedle nových příležitostí ale s rozvojem jazykových modelů rostou i otázky spojené s důvěryhodností poskytovaných informací. Například analýza deníku The New York Times a startupu Oumi, která zkoumala faktickou správnost AI přehledů Googlu, ukázala, že v letošním únoru nástroj odpověděl správně v 91 procentech testovaných případů. Většina odhalených chyb přitom nespočívala v přímo nepravdivých tvrzeních. V některých případech AI přehledy vynechávaly důležité souvislosti nebo téma příliš zjednodušovaly.

Podle Jakuba Lepše nastává pro AI modely největší problém zejména ve chvíli, kdy se nepravdivý nebo zavádějící obsah rozšíří ve větším měřítku a začne působit jako potvrzená informace napříč více zdroji. „Problematická jsou však i nová, okrajová nebo reputačně citlivá témata, u nichž na internetu není k dispozici dostatek kvalitních a spolehlivých informací,“ doplňuje.

Do budoucna pak podle něj představují významnou hrozbu také koordinované dezinformační kampaně, takzvaný data poisoning. Jedná se o situace, kdy někdo systematicky šíří zkreslené nebo nepravdivé informace s cílem, aby je AI modely následně převzaly a reprodukovaly ve svých odpovědích. „Celkově platí, že kvalita informací poskytovaných jazykovými modely odpovídá kvalitě dostupných zdrojových informací. Pro firmy i politiky tak dále zůstává velkou výzvou zajistit, aby o nich byly na internetu dostupné přesné, aktuální a důvěryhodné podklady,“ uzavírá Jakub Lepš.

V souvislosti s nedávným incidentem v průmyslovém areálu v Pardubicích odborníci stále častěji upozorňují, že ochrana založená pouze na hranici areálu přestává stačit. Do popředí se dostává jiný koncept – sledování celého prostoru. Klíčovou roli v něm hraje technologie Lidar (Light Detection and Ranging), která umožňuje vnímat areál jako dynamický trojrozměrný celek, nikoli jen jako soubor linií a kamerových záběrů.

Jak funguje 3D detekce

Lidar pracuje na principu laserových pulzů, jejichž odrazy vytvářejí přesný 3D model prostředí. Výsledkem je tzv. mračno bodů, které zachycuje nejen objekty, ale i jejich pohyb v prostoru.

„Přístroj vysílá tisíce až miliony paprsků za sekundu a z jejich odrazů vznikne přesný 3D obraz okolí,“ vysvětluje Martin Vojtek ze společnosti Octave. „V kontextu ochrany areálů to znamená, že systém nepřetržitě skenuje prostor a okamžitě ví, kde se objevil objekt, jak je velký a jak se pohybuje.“

Zásadní je právě schopnost pracovat s reálnými souřadnicemi. Systém tak dokáže rozlišit, zda se objekt pohybuje podél plotu, překonává ho, nebo se nachází uvnitř areálu, a to včetně výšky a trajektorie.

Limity kamer a radarů

Kamerové systémy zůstávají základem zabezpečení, jejich princip je však omezený. Tyto systémy totiž pracují s dvourozměrným obrazem a jsou závislé na světelných podmínkách. Radar sice umožňuje detekci na velké vzdálenosti, ale postrádá detail.

„Lidar poskytuje přesná 3D data v reálném čase,“ říká Vojtek. Díky tomu lze definovat tzv. objemové zóny, ve kterých systém vyhodnocuje pohyb objektů v kontextu celého prostoru.

Digitální dvojče jako operační nástroj

Klíčovou roli hraje software, například platforma Coda Spatial, která data zpracovává v reálném čase. Výsledkem je digitální dvojče areálu – přehledný 3D model, ve kterém operátor okamžitě chápe situaci.

„Lidar je jen senzor, software z něj dělá bezpečnostní systém,“ vysvětluje Vojtek. Ten umožňuje sledovat trajektorii objektů a vyhodnocovat jejich chování bez nutnosti pracovat s fragmentovanými kamerovými záznamy.

Kamery jako doplněk, ne základ

Role kamer se posouvá. Neslouží primárně k detekci, ale k ověření situace. „Kamera se automaticky zaměří na místo události podle dat z lidaru,“ popisuje Vojtek. Operátor tak nemusí procházet desítky záběrů, systém ho k incidentu navede, což zrychluje reakci i dokumentaci.

Jedním z hlavních přínosů je omezení falešných poplachů. „Systém dokáže rozlišit relevantní objekty od nerelevantních vlivů, jako je zvěř nebo vegetace, a vyhodnocuje i charakter pohybu. Moderní řešení dosahují vysoké přesnosti a při vhodném návrhu senzorů zajišťují spolehlivé pokrytí celého prostoru,“ doplňuje Vojtek.

Česká stopa v globálním trendu

Technologie 3D ochrany areálů se dnes prosazují po celém světě, od energetiky přes dopravu až po ochranu citlivých objektů. Svou roli v tomto vývoji hraje i české technologické zázemí.

Na domácím trhu se na implementaci těchto řešení podílí například společnost WPA Secure, která technologii integruje do konkrétních projektů a rozvíjí ji i ve formě mobilních systémů. Ty umožňují rychlé nasazení ochrany bez nutnosti rozsáhlé infrastruktury, například při krizových situacích nebo dočasných akcích.

„V leteckém průmyslu, kde působíme téměř dvacet let, se chybovost nepřipouští. Tuto kulturu preciznosti přenášíme i do oblasti fyzické bezpečnosti,“ říká Jiří Heckel, majitel společnosti. Podle něj jsou právě důraz na spolehlivost a systémové uvažování klíčové pro další rozvoj celého odvětví.